Úvodní otázka se přímo nabízí: proč právě Dubicko?
„Jednoho z funkcionářů tam dělá Milan Langer, s nímž mě pojí rodinné vazby. Když mi zavolal, že by rádi využili mých zkušeností, nechtěl jsem ho nechat ve štychu. Mým prvotním úkolem byl výběr nového trenéra a také doplnění kádru, k němuž dojde postupně.“

Jak jste s tím daleko?
„Trenéra už máme a na hráčích se pracuje. Některé budeme zkoušet tak, abychom ve finále mladé a perspektivní mužstvo posílili o dva až tři zkušenější borce, kteří ho podrží nejen herně, ale i psychicky. V Dubicku je pěkný stadión, dobré zázemí a hraje se tam solidní soutěž. Byla by veliká škoda, kdyby obětavá práce pánů Kupky, Schwaba a dalších vyšla vniveč. Každý z nás udělá všechno pro záchranu.“

Tvrdíte, že trenéra už máte. Na koho padla vaše volba?
„Zájem jsme měli o mohelnického odborníka Romana Berku. Naše nabídka ho potěšila, ale s díky ji odmítl kvůli časové zaneprázdněnosti. Pohybuje se ve školství a nemá tolik času. Nakonec jsme si plácli s Jirkou Silným. Pro fotbal byl vždycky zapálený, I. třídě rozumí, zná spoustu hráčů. Naším cílem je, aby se Dubicko v klidu zachránilo a já věřím, že Jirka je tím správným elementem, co dubický mančaft momentálně potřebuje.“

Protože je na tom po podzimu bodově nejhůř ze všech, nebude to snadná záležitost.
„To víme. Ale nebojíme se toho. Jak už jsem říkal, dva až tři ostřílenější fotbalisté můžou všechno změnit a nastartovat celý tým na jiný herní režim, který bude úspěšný. Na této úrovni rozhoduje především srdce a v neposlední řadě i správně proinvestované peníze.“

Měl jste i jiné nabídky? Vaše jméno bylo velmi často spojováno s možným přesunem do ambiciózní Olešnice.
„Taky jsem to zaslechl, ale byl to vyloženě nesmysl. Do okresní soutěže - a ještě k tomu do IV. třídy - bych nikdy nešel. Po skončení v Zábřeze jsem se maximálně věnoval své firmě, kde fungujeme s panem Mrnkou. Na podzim jsem se trochu angažoval v Maletíně, jenž si prožil špatný start. Jeho následná bodová šňůra a série povedených výsledků mnohým ležela v žaludku. Pár závistivců okamžitě rozjelo vlnu fám a nejrůznějších domněnek, které nebyly pravdivé. I takový je fotbal.
I když jsem obdržel nabídky ze třetí ligy a divize, po třiceti letech funkcionaření v Zábřeze jsem byl psychicky, fyzicky i finančně natolik vyčerpaný a unavený, že jsem řekl jednoznačné ne.“

Nebude pro vás po těch letech strávených ve vyšších fotbalových patrech I. A třída málo?
„Sice je to po všech stránkách amatérská soutěž, ale mně to nevadí. Na novou výzvu se těším. Fotbalový klub se opírá o pomoc obecního úřadu, na chod mu přispívá řada místních sponzorů a firem. Všude to stojí na několika obětavcích a ani v tomto případě to není jiné.“

Dokážete si představit, že byste v Dubicku zakotvil na delší dobu?
„Stejně jako v Maletíně platí, že rád pomůžu, ale vázat se nikde nebudu. Teprve se uvidí, co bude v létě.“

Jak s odstupem času vzpomínáte na působení v Zábřeze?
„Byly to krásné roky. Pro zábřežský fotbal dělal můj otec i brácha, zainteresovaná byla celá rodina. Myslím si, že jsme odvedli kus velmi dobré práce, která vyvrcholila postupem do třetí ligy. Zásluhu na tom měla celá řada spolupracovníků. Pánové Janeba, Nevrkla, Žváček, Charvát, Mrnka a mnoho dalších. Nerad bych na někoho zapomněl. Protože jsem k tomu ještě neměl vhodnou příležitost, všem bych chtěl tímto prostřednictvím dodatečně moc poděkovat. Toho, kam jsme to až dotáhli, si obrovsky vážím a cením. I proto, že to bylo náročné na čas i na peníze a že jsme všechno budovali ve vlastním volnu.“

Zábřeh po letní revoluci dobrovolně spadl na úroveň krajského přeboru. Co si o tom myslíte, byl to správný krok? Nepřišlo vám to osobně líto?
„Probíhalo to mimo mě, vzájemné rozepře řešili pánové Charvát a Appl. Nerad bych to jakkoliv hodnotil a komentoval, protože to nebyla moje věc.“

Ale svůj názor určitě máte…
„Podle mě se tak dolů spadnout nemuselo. Docela mě mrzí, že v Zábřeze nezůstala aspoň divize. Jsem přesvědčený, že by se na ni sponzoři našli.“

Jenže nové vedení vsadilo na vlastní odchovance, kteří by na vyšší soutěž výkonnostně nestačili.
„Víte, ono hrát jen s vlastními odchovanci dost dobře nejde. Je to nesmysl. V minulosti si to vyzkoušela i Mohelnice a moc slavně to nedopadlo. Vždycky potřebujete nový impuls, novou krev, která všechno okysličí a pozvedne na lepší úroveň. Platí to od první ligy až po regionální soutěže. Když stavíte výhradně na svých hráčích, nemůže to kvalitativně stačit ani na důstojnější působení v krajském přeboru. Ale to neznamená, že bych mladé generaci v čele s Jardou Applem, která vedení klubu převzala a začala od píky, nedržel palce a nepřál jí to nejlepší. Bude záležet, jak se se vším popasují a vypořádají. Vydali se novým směrem, vsadili na novou strategii a až čas ukáže, jak se jim bude dařit.“

Existuje varianta, že byste se do Zábřeha jednou vrátil?
„Neexistuje. V žádném případě, už nikdy. Nakonec to dopadlo tak, že jsem vzniklé dluhy mořil ze svého a doplatil na to finančně. Navíc mám trochu jiné názory než současné vedení. Každopádně jsem rád, v jakých podmínkách se fotbal v Zábřeze může dělat. Je tam perfektní hřiště, perfektní tribuna, perfektní šatny. Nám se o něčem takovém ani nesnilo.“


Foto: Petr Fišer

Lubomír Hrdlovič po Maletínu píchne i Dubicku. Plány jsou jednoznačné – záchrana v I. A třídě.