„Jakýkoliv zásah do zajetého kolotoče nebývá příjemný. Pro trenéry, kteří chystají mužstvo na sezónu. Pro hráče, kteří se po dlouhé zimě těší na mistrovské zápasy. A pochopitelně ani pro fanoušky, kterým oblíbená víkendová zábava chybí. Uvidíme, jak se nakonec všechno vyvrbí,“ řekl kouč Velkých Losin.

Neměl to jednoduché. V trenérské židli vystřídal klubovou ikonu Jiřího Miku, na kterého nedal nikdo dopustit. Aby toho nebylo málo, jeho premiérový půlrok v pozici hlavního kormidelníka losinských fotbalistů provázely neustálé komplikace zdravotního rázu. „Pořád nám někdo chyběl,“ posteskla si někdejší dlouholetá stálice Hrabišína.

V době největší krize nebylo na zaplněné marodce k hnutí. „Odráželo se to na našich výkonech i výsledcích. Není příjemné, když vám kostru tvoří jen šest zdravých hráčů a ostatní nejsou fit. Točilo se to neustále dokola. Zbytek týmu byl buď zraněný, nakřápnutý nebo nedoléčený. Kluci zaslouží pochvalu, že jim nepříjemný stav nebyl lhostejný a pod všeobecným tlakem kolikrát nastupovali se sebezapřením na hranici maximální obětavosti. Protože nikdo další nebyl k mání, vzniklé díry jsme na úkor nepoužitelných absentérů museli lepit s pomocí dorostenců,“ popisoval týmové trampoty Kupčík.

Ve Velkých Losinách si sypali popel na hlavu. Hráčská škatulata v posledních sezónách neprobíhala tak, jak by měla. „Když to vezmeme tři až čtyři roky dozadu, tak pořádně nikdo nepřišel. Mužstvo stárlo a při obměně kádru se trochu zaspalo. Když pak skončilo nebo odešlo šest starších borců, nebylo pořádně kam sáhnout. Nahradili je nezkušení mladíci od sedmnácti do jedenadvaceti let a hráči z nižších soutěží. Krajský přebor pro ně byl něčím novým a na lepší úroveň si museli zvykat. Sehnat dnes někoho kvalitního je docela těžké. Stačí se podívat na Šumperk, který se při hledání posil sám potýkal s problémy. Na Olomoucku je to kapánek lehčí, možností se tam nabízí víc. V našich končinách to máme o něco složitější,“ tvrdil Martin Kupčík.

Během zimní přípravy ho potěšil návrat kanonýra Tomáše Indry. Zdravotní stav se zlepšil i u některých dalších marodů. „Přesto nás na trénincích nebývá tolik, kolik by bylo potřeba. Hlavním důvodem jsou pracovní povinnosti, s čímž samozřejmě nic nenaděláme. Nejsme profíci. Málokdy býváme kompletní, v průměru se nás schází kolem deseti,“ netajil losinský kouč. „Nově se nám podařilo získat Filipa Navrátila a Lukase Andonia. Oba jsou to mladí kluci, co toho v mužském fotbale zatím moc neodehráli. I když je to pro nás svým způsobem velká neznámá, jeví se velmi dobře. Na jaře bychom mužstvo chtěli co nejvíce stabilizovat a připravit ho na další roky. V Losinách jsou fanoušci z minulosti zvyklí na jiné výsledky a tabulkové postavení a my je nechceme zklamat. Hlavně se nám musí vyhýbat zranění. Místo, abychom v poklidu ladili formu a nacházeli co největší herní pohodu, furt s něčím bojujeme. Pomalu jsem se bál domluvit přátelák, abychom neztratili někoho dalšího a naše řady znovu neprořídly jako na podzim.“


Foto: Petr Fišer

Na pomyslném sportovním semaforu se objevila červená barva. Fotbalový přebor nepředstavuje výjimku.