O tom, že do předsednického křesla usedne právě on, se spekulovalo delší dobu. „Vyplynulo to ze situace a svým způsobem je to logické vyústění. Dá se říct, že se na mě ostatní dívali s tím, jestli to vezmu a jestli se do toho pustím právě já. Strach ze zodpovědnosti tam určitě je. Pořád se učím nebrat si některé věci osobně, nad vším hodně přemýšlím. A občas mě to dost sžírá.“

Do rozbouřeného moře jste skočil jako plavec, který má něco za sebou. Co se vám vybaví při vzpomínkách, které jsou staré tři a půl roku?
„Že jsem byl ve skupině nespokojených pučistů. Jakmile klub přišel o sponzorské peníze od SAN-JV, které odstoupilo, zavánělo to tím, že se Šumperk stane sběrným místem fotbalových žoldáků a nádeníků. Schylovalo se totiž k nástupu manažera Mury, a ten chtěl na úkor odchovanců dotáhnout nespočet hráčů odjinud. Na šumperském fotbalu mi vždycky záleželo a záležet bude. Proto jsem šel za vedením a funkcionářům oznámil, že touto cestou jít nechceme. Já ani další místní kluci. A pokud se to nezmění, pokračovat nebudeme. Z připravovaných změn tehdy nakonec sešlo, spadlo se do krajského přeboru a znovu nahoru jsme se začali drápat s pomocí trenéra Strouhala.“

Co berete za svoje hlavní poslání?
„Jsme ve stádiu, kdy naši fotbalovou rodinu tvoří přes 300 členů. Považuji za obrovský úspěch, kam jsme se posunuli. Teď musíme pracovat na tom, abychom naše mravenčí úsilí dokázali zužitkovat a bylo o nás vědět ve větší míře. Chtěl bych zlepšit náš obraz směrem k veřejnosti, rodičům, sponzorům, městu, kraji. Když do klubové pokladny poteče více soukromých i veřejných peněz, budeme schopni zajistit kvalitnější zázemí pro děti a lepší podmínky pro trenéry. Ať už jde o vzdělávání, nebo o finanční odměny. V současné době jsou spíše zanedbatelné a převážná většina dobrovolníků vykonává své funkce ve volném čase za peněžní almužnu. Také bych rád zlepšil komunikaci v samotném klubu. Aby každý věděl, jaké máme společné cíle, a všichni do jednoho jsme táhli za jeden provaz.“

Většina oddílů pluje podle vlajkové lodi. Tou je mužské áčko. Budete během jarních odvet hodně nervózní? Tabulková situace po nepříliš vyvedené podzimní části není nijak růžová.
„Ke všemu budeme přistupovat s maximální pokorou. Sestupová hrozba samozřejmě existuje, ale žádnou pohromu si zatím nepřipouštím. Jsem optimista, klukům věřím. I s ohledem na to, jak v zimní přípravě trénují a poctivě makají, bychom to měli zvládnout.“

Jak moc by chod šumperského fotbalu ovlivnilo, kdyby se sestoupilo?
„Už jsem to jednou zažil a nebylo to nic příjemného. Pokud mám mluvit za sebe, převládaly by u mě spíše emoční než faktické pocity. Nejpalčivější otázka by visela nad tím, jací by u nás zůstali hráči. Musíme udělat všechno, abychom se zachránili. Ačkoliv nás budou provázet nepříjemnosti spojené s hrozbou, strachem a stresem, rádi bychom se co možná nejrychleji odrazili do klidnějších vod. Nechceme trnout do závěrečného kola.“

Stojíte si dál za filozofií, která je založená na domácích hráčích a posilách z blízkého okolí?
„Filozofie zůstává stejná. Vychovávat a zapracovávat odchovance a hlavní tým doplňovat o nejlepší hráče z regionu. Tak, abychom byli regionální mužstvo. V zimní přestávce se nám to docela daří. Oslovili jsme zhruba patnáct adeptů a uspěli u Tomana, Sitty a Kováče. K tomu jsme získali Lavroviče a ve hře zůstává návrat mladého útočníka Navrátila. Když jsem před více než třemi lety končil s aktivní kariérou, rozpočet mužského týmu byl dvakrát vyšší než teď. A to z něj platíme kompletně všechno – trenéry, tréninkové pomůcky, autobusy a veškeré náklady spojené s cestováním. Jedeme v totálně úsporném režimu.“

Jako jeden z mála oddílových odchovanců jste byl ochoten přejít na druhou stranu břehu a zapojit se do fungování realizačního týmu, potažmo funkcionářského dění. Takže můžete porovnávat. Je současná generace vůči vedení drzejší a víc si dovolí?
„Nemám rád pomlouvání a remcání u piva, kde dokáže být chytrý a odvážný skoro každý. Vždycky jsem patřil mezi jedince, kteří se nebáli přijít a zeptat se, proč je to zrovna takhle. A taky říct, co se mi případně nelíbí. Všechno jsem svým způsobem vnímal a nikdy mi to nebylo jedno. Neřekl bych, že je současná generace drzejší. Spíš neumí komunikovat z očí do očí a schovává se za sociální sítě. Radši to naklapou do mobilu a vyvěsí někde na facebooku, než aby za námi přišli a v klidu pokecali. Otevřeně a napřímo. Obecně to platí o celé společnosti, trend je prostě takový. Vzájemná komunikace je daleko složitější.“

A co zapálení pro fotbal?
„Tam vidím nejzásadnější rozdíly. Namotivovat mladší kluky, aby pravidelně podstupovali tréninkový dril, dřeli naplno a záleželo jim v maximální možné míře na výsledcích, není kolikrát úplně jednoduché. Za nás se před sezónou sešlo třicet hráčů a úplně každý toužil po tom, aby se probojoval do osmnáctičlenného kádru. Když teď oslovíme někoho z nižší soutěže, většinou se nám dostane záporné odpovědi. Buď nemají čas, zájem, nebo se jim nechce tolik trénovat. A my zase nechceme jít cestou nekoncepčního nakupování většího počtu přespolních fotbalistů. Jak už jsem zmínil, naše filozofie je postavená na jiné strategii.“

Takže jsou podle vás mladší fotbalisté méně ambiciózní?
„Nejšikovnější talenti odcházejí ve třinácti, čtrnácti nebo patnácti letech do větších klubů. Když se z nich později nestanou profíci, nezřídka na fotbal zanevřou a odstaví ho na vedlejší kolej. Nechápu to. Hlava mi to nebere. Poprvé jsem přišel na stadión v šesti letech a nikdy jsem fotbal nepřestal mít rád. Dnes to někteří borci předčasně zabalí a skončí ve chvíli, když zjistí, že se prostřednictvím fotbalové kariéry nebudou moct živit. V Šumperku chceme u našich mládežníků budovat oddanější lásku ke sportu. Netlačit tolik na výsledky, i když představují příjemný bonus. Nejzářivější sportovní hvězdy jsou výjimečné hlavně tím, že odmalička milovaly to, co dělaly. A přesně o tom to je. Snažit se být na dané úrovni nejlepší v tom, co vás baví a co máte rádi. A ne se hnát za každou cenu za profesionálními smlouvami.“

Fotbalový klub na vaší úrovni je kolos, jehož jednotlivé části do sebe musí přesně zapadat. Co je v dnešní době ze všeho nejtěžší?
„Čistě z mého pohledu je čím dál složitější získávat kvalitní lidi za podmínek, které jim můžeme nabídnout. Nebudu lhát, jsou to velmi malé částky. Dřív bylo víc dobrovolníků, které to bavilo, chtěli něco dělat a úplně jim stačilo, když dostali příspěvek na benzín. Doba se změnila. Delší šichty, směnování v práci a řada dalších aspektů, co mluví proti. Když se fotbalu věnujete v osobním volnu, chcete za to něco mít a přinést domů odpovídající peníze.
Také není snadné skloubit a ukočírovat myšlenkové pochody dvaceti trenérů najednou. Aby všichni jeli na stejné vlně a podřizovali svoje snažení společným cílům. Musíme na tom pracovat, je to náš obrovský úkol. Sjednotit se tak, abychom tvořili soudržnou jednotku.“

Funkcionářský organismus se vám podařilo okysličit o čerstvou krev v podobě Miroslava Partische. Jaký přínos si od nové tváře slibujete?
„Známe se od dorostu. Ve svém pracovním oboru je velmi úspěšný. Je mladý, má rád sport, šumperský fotbal mu není lhostejný. Původně se chtěl podílet na osobnostním rozvoji našich dětí a pomáhat jim třeba se školou. Nakonec bude mít na starosti klub jako produkt a nabízet ho formou obchodního manažera.“

Jak se traduje, peníze jsou vždycky až na prvním místě. Společně s hokejem a florbalem patříte mezi sporty s nejpočetnějšími členskými základnami ve městě. Oproti lednímu hokeji si ale musíte připadat jako chudší příbuzní. Jak snášíte, že Draci dostávají řádově milióny, a vy tisíce? Podle čeho by se mělo měřit?
„Samozřejmě bychom se rádi dostali do fáze, kdy stávající nepoměr nebude tolik velký. Tím, jak pracujeme a fungujeme, chceme všechny přesvědčovat, aby nám pomáhali víc. Nejen město, ale i sponzoři, finanční partneři, Olomoucký kraj a časem možná i stát. Podpora z radnice se v našem případě v posledních pěti letech zlepšila a chápu, že se můžou ozvat zástupci menších oddílů, proč fotbalisti dostávají tolik a oni tak málo. Podle mě by se mělo zohledňovat, jak je klub vedený, kolik má členů a jestli a v jaké míře působí na soutěžní nebo závodní scéně. Jedním z argumentů může být návštěvnost. Nejsme bláhoví. Dobře víme, že na nás nikdy nebude chodit 1000 diváků. V porovnání s hokejem ale panuje nepoměr také u mládeže a tam to dost dobře nechápu.
Ostatním sportům fandíme. Je dobře, jak jde florbal nahoru. Všechny aktivity, které u dětí pěstují a rozvíjejí lásku ke sportování, jsou velmi záslužné a stejně důležité. V budoucnu bychom se nebránili propojení jednotlivých odvětví. Aby se naši kluci nenaučili hrát jen fotbal, ale mohli přičichnout i k házené, basketu, volejbalu…“

V Šumperku jste zažil dobré i zlé. Který moment si při nostalgických chvilkách připomínáte nejradši?
„Když jsme za přispění nového generálního sponzora postoupili do divize, která měla tenkrát vynikající úroveň. Byl jsem v mančaftu se Zdeňkem Opravilem, Martinem Strnadem, Bohdanem Heclem, Lukášem Reichlem a dalšími skvělými spoluhráči. Měli jsme nejen velkou týmovou kvalitu, ale i výbornou partu, která držela při sobě. Brankářskou dvojici jsme tvořili s Peťou Kameníkem a během pěti let jsme mezi sebou neřešili žádný problém. Byla to radost. Škoda, že nám postup do třetí ligy při rovnosti bodů utekl kvůli horšímu skóre. Kdyby to klaplo, mohli jsme ji hrát bez větších potíží a pohybovat se ve středu tabulky. Bohužel následovaly daleko chudší časy, kdy nás na zápasy jezdilo dvanáct, maximálně třináct. A to včetně hostovaček z Ostravy, kterým bylo úplně jedno, jak to dopadne. Spadlo se do kraje a já to nenesl vůbec lehce. Šíleně jsem pořvával na hřišti i v kabině. Všechno zlé ale může být k něčemu dobré. Byl to začátek nové éry, kdy se nastartovalo moje zapálení pro fotbal z jiného pohledu.“

Dejme tomu, že je vaše volební období pětileté jako v případě prezidentské funkce. Co všechno by měl zahrnovat ideální scénář, abyste si po uplynutí zmíněného času mohl říct: Jsem opravdu spokojený. Dobrá práce!
„Jasně nastavená koncepce ve východě mládeže pod pokračujícím vedením Bohdana Hecla. Postup žákovských mužstev do TOP ligy a dorostenců do MSFL. Výkonnostní progres mužů a jejich průnik mezi divizní špičku. I když to může znít poněkud troufale, při příznivé ekonomické situaci atakování moravskoslezské ligy. Lepší ohodnocení zapálených obětavců a všech trenérů, kteří tráví na stadiónu i pět dní v týdnu. Poslední bod považuji za jednu z největších priorit.“



Foto: Petr Fišer

Ladislav Šabo (vlevo) vystřídal v pozici předsedy Bořivoje Bartoše.