Trénoval jste někdy mužstvo, které za celou sezónu nashromáždilo jen čtyři body?
„Určitě netrénoval.“

Zákonitě se nabízí snadná otázka. Proč zrovna Leština?
„Je to pro mě velká výzva. Znovu nastartovat a naučit vyhrávat tradiční klub, který z historického hlediska vždycky patřil na špici některé z krajských soutěží. A hrát s ním fotbal, který chceme. Aktivní a útočně laděný.“

Co když zpackaný ročník zanechal v leštinské šatně větší stopy, než si myslíte?
„To se teprve uvidí. Špatné období v I. A třídě negativně ovlivnila spousta faktorů. Jakmile se nedařilo, na mančaft se vybodlo několik zkušenějších hráčů. Mladí kluci, co sezónu dohrávali, jsou sice šikovní, ale takovou kvalitu ještě nemají. Byl jsem se podívat na jednom zápase, který skončil porážkou o dva góly. V poli byl vyrovnaný. Rozhodla větší efektivita soupeře a rozdílně potrestané chyby. Podle mě je na čem stavět.“

Jaké aspekty vás nabíjejí pozitivní energií?
„Kluci chodí na tréninky v dobrých počtech a makají. Vůbec špatný nebyl ani úvodní přátelák s Lesnicí. Se soupeřem, který by měl být na rozdíl od nás v laufu, jsme odehráli naprosto vyrovnanou partii. Konečný výsledek hodně zkreslily naše zbytečné záseky v defenzívě. Musíme se jich vyvarovat. Každopádně po tom, co jsem zatím viděl, jsem optimista. Tento mančaft má budoucnost, a pokud kvalitně potrénuje, může se zlepšovat. Některé věci mě až překvapily. Třeba schopnost dobře kombinovat. Z Hrabišína jsem na něco takového nebyl zvyklý, vzhledem k okolnostem jsme hráli jednoduchý fotbal.“

Řešil jste i jiné nabídky?
„Pár zájemců se ozvalo, šlo o kluby z I. tříd. Přišly ve chvíli, kdy už jsem dal slovo Leštině. Má skvělé zázemí a drží ji parta lidí, které znám a kteří jsou zapálení a odhodlaní stejně jako já. Chuť nám nechybí. I když nás nečeká nic jednoduchého, rozhodně se toho nebojím.“

Leštinu jste vyměnil za Hrabišín, v němž jste strávil dlouhou etapu své hráčské i trenérské kariéry. Bylo to těžké loučení?
„Potřeboval jsem změnu. Hrabišín se dostal do stádia, kdy se vytáhl na vrchol svých současných možností a dál se bude posouvat asi jen těžko. Třeba se to novému trenérovi povede a znovu ho nakopne, moc bych to všem přál. Mně se to v poslední době nedařilo. Mám rodinu, a když se vám na trénincích hlásí jen šest až osm lidí, je to svým způsobem zbytečně promrhaný čas. V Leštině trénuje dohromady áčko, béčko a dorazové ročníky dorostenců, a zatím nás nebylo míň než dvaadvacet. Věřím, že se to v určitém časovém horizontu projeví.“

Počítáte se změnami v kádru?
„Přivedl jsem si s sebou dva nové kluky. Zkušeného defenzivního hráče Pavla Ženčucha z Brníčka a mladého šumperského odchovance Tomáše Chlupa. Další oslovení jedinci nás odmítli. V I. B třídě jsou kluby, co nabízejí peníze, v Leštině se hraje zadarmo a z čisté lásky k fotbalu. Teď je na mně, abych mužstvo přesvědčil o své vizi a znovu s ním začal vyhrávat. Jsme domluvení, že budeme stavět na místních fotbalistech. Jak už jsem říkal, potenciál tady je. Budu dohlížet na oba mužské týmy i dorostence a naše mladíky se pokusím zapojovat tak, aby mohli být do dvou let plnohodnotnou součástí kádru. Všichni jsou na stejné startovní čáře. Jsme jeden klub. Nebudu rozlišovat, kdo byl doteď v áčku nebo béčku. Rozhodujícím faktorem při nominaci na jednotlivé zápasy pro mě bude aktuální forma a výkonnost.“

S čím budete po první polovině sezóny spokojený?
„Když se klukům během zabíhacího období zvedne sebevědomí. V zimě si všechno vyhodnotíme, a když nás někde bude vážněji tlačit bota, mužstvo doplníme nebo zapracujeme na odstranění největších problémů. Taky mákneme na kondici.“



Foto: Petr Fišer

Radim Netopil (vlevo) ještě v době, kdy jako trenér brankářů a asistent hlavního kouče vypomáhal v divizním Šumperku.