Svým způsobem jste jisté místo kondičního trenéra v Baníku Ostrava vyměnil za horkou židli, která může lehce přijít o jednu nebo dvě nohy. Nelitujete s odstupem času svého rozhodnutí pustit se do riskantního dobrodružství?
„V životě nelituji vůbec ničeho. Jakékoliv rozhodnutí, které jsem udělal, se v dalších letech vždycky ukázalo jako správné. Doufám, že tomu tak bude i v tomto případě. Málokdo ví, že jsem v Baníku dostal výpověď. Po změně vedení jsem byl osobou nechtěnou a nebýt pana Petržely, který o mě stál, moje působení u mužského áčka by vypršelo o dost dřív. Samozřejmě jsem i díky tomu věděl, že pokud v Ostravě jednou skončí, bude to zároveň i můj konec. Ve sportu je jakákoliv židle horká a nemusí to být jen post hlavního trenéra. Pro mě je důležité to, že moje nohy a ruce jsou zdravé a v životě dokážou jít i jinou cestou než tou fotbalovou.“

Máte od klubového managementu důvěru i pro jarní odvety, budete v Mohelnici pokračovat? Jaká je momentálně situace?
„Ve fotbale to chodí tak, že dnes je vaše pozice pevná, a zítra může být naprosto opačná. Teď důvěru mám a začínáme, nebo spíše jsme už začali, pracovat na zimní přípravě a případných posilách pro jarní část sezóny.“

Dá se v kostce shrnout, proč je váš tým v tabulce tam, kde je?
„Je potřeba to rozdělit na dvě části. Do jedné jsem neviděl, protože u mužstva nejsem od začátku. Kádr se dával do kupy na poslední chvíli, což mohl být jeden ze zásadních problémů. Přesuny prováděné v rozjeté sezóně si nesedly dostatečně rychle. Postupně jsme se vyhrabali z nejhoršího. Posbírali jsme důležité body a vyvinuli tím tlak na soupeře nad námi. Mohlo to být ještě lepší a nebudu přehánět, když řeknu, že při vyšší kvalitě v zakončení bychom měli bodový zisk daleko větší. Jsem nadšený úrovní hry, kterou jsme se prezentovali ve druhé polovině podzimu. Ve všech zápasech jsme to byli my, kdo diktoval tempo. Za to je kluky potřeba pochválit. V situaci, kdy máte v tabulce málo bodů, se většinou uchylujete k ustrašenému fotbalu a na hřiště jdete přežít. My jsme však předváděli opak.“

Co tomu chybělo ze všeho nejvíc? Na čem je potřeba nejdůkladněji zapracovat?
„Na větší sehranosti a na odstranění individuálních chyb a špatných návyků. Myslím si, že chci od hráčů úplně jiný přístup k fotbalu, než na který byli zvyklí. Zpočátku na mě nevěřícně koukali, nicméně postupem času mému systému uvěřili a začali ho po sobě sami vyžadovat. Dá se říct, že pokud se soupeř na konci podzimu dostal do šance, nebylo to tím, že by nás přehrál. Prostě jsme zapomněli na naše principy a zahráli situaci podle dlouhodobě zažitých stereotypů. Pech byl v tom, že jsme za většinu chyb tvrdě zaplatili. Netvrdím, že můj styl fotbalu je ten správný. A ani o tom nebudu nikoho přesvědčovat. Každopádně mu věřím a začínají mu věřit i hráči a také vedení. Progres některých jedinců je až neuvěřitelný. Když jsem sem přišel, byli bráni jako kusy, co se z nouze vytáhly z béčka. Časem se stali výraznými oporami a přidali se plnohodnotně ke stabilním členům družstva. Zpočátku byl v kabině smutek a hlavy dole. Teď je to jinak. Je tam sebevědomí a víra, že máme kvalitu na to, abychom dále hráli třetí ligu.“

Mohelnický kádr prošel přes léto nemalou obměnou. Vedení klubu vsadilo na trochu neobvyklý mix a přivedlo nováčky ze zahraničí. Jakým stylem probíhala vaše komunikace s mančaftem a nebylo jeho mezinárodní složení spíše na škodu s ohledem na utuženost party, která se mohla zákonitě dělit na skupinky?
„Hned na začátku po mém příchodu jsme se spolu domluvili, jak to bude fungovat, co je potřeba respektovat a co je nutné dodržovat. Všichni na to přistoupili, a proto kabina jede úplně perfektně. Komunikace probíhá česky a anglicky. Přiznávám, že to je největší zádrhel. Cizinci mluví čínsky a pouze jeden z nich výborně ovládá angličtinu. Někdy potřebujete vystřelit pokyn od boku a nemáte jak. Kluci naštěstí chytají základní slovíčka, takže když slyší záda, tak ví, že se za nimi něco děje. Pro mě je to obrovská zkušenost. Tréninky musím vést ve dvou jazycích, a kdyby náhodou v budoucnu přišla zahraniční nabídka, můžu si v praxi vyzkoušet, jestli čas investovaný do studia angličtiny má smysl.“

Jste zastáncem tvrdé zimní přípravy? Na co se hráči můžou těšit?
„Jsem zastáncem intenzivního tréninku, ať už jde o přípravu či hlavní soutěžní období. Podle mě většina z nich zažije něco úplně jiného než doposud. Teď se nebavím o tom, že se jim bude obracet žaludek. Prostě budou trénovat trochu jinak. Je potřeba to sladit dohromady a odprostit se od faktu, že to není profifotbal. Pokud věci dávají smysl, tak jim extrémní zátěž nevadí, a naopak je musíte krotit. Vždyť lidé platí peníze za kruhové tréninky, kde chodí zvracet do kýblu, a pak si o tom v práci povídají a těší se na další lekci…“

Budete vyžadovat posílení kádru? Na kterých postech je potřeba provést nejkvalitnější doplnění?
„Jediný můj požadavek bude, aby nikdo neodešel. S hráči jsem spokojen. Jsou tam jen drobné výjimky. Spolupráci neukončíme skrz chybějící fotbalové kvality, ale kvůli tomu, abychom udrželi soudržnou kabinu. Posily budou vybírány citlivě, protože je potřeba, aby to nejcennější, co tady je - chemie v šatně -, fungovala dál. Velkým plusem může být uzdravení Navrátila. Sice ho neznám po fotbalové stránce, ale už jen to, že je na každém zápase a s klukama jezdí i na venkovní utkání, dokazuje zdravý charakter. Moc se těším, co nám ukáže.“
POZOR! Celý rozhovor najdete v aktuálním vydání Týdne na severu.

Dušan Žmolík platil v Opavě a Uničově za důležitou postavu týmu. V minulosti si zahrál první futsalovou ligu za Deltu Real Šumperk.