Tomáš Ladislav, Lukáš Zugar, Jan Rudiš. Bratři v triku neváhali a vydali se na dlouhou cestu, která v celkovém součtu spolkla bezmála 2600 kilometrů. Dohromady strávili v autě přes 30 hodin. „Jestli to stálo za to? Určitě! I když nás jelo zhruba o pět míň než normálně, maximálně jsme si to užili. I proto, že se nabízela možnost všechno spojit s vrcholnou akcí v basketbalu,“ vysvětloval prvně jmenovaný.
Šumperská klika patří k nejvěrnějším v republice. Své zástupce měla na šampionátech v Polsku, Švýcarsku, Portugalsku a Nizozemí. Utéct si nenechala ani souboje v Anglii, Skotsku, Walesu, Irsku, Turecku, Španělsku nebo Norsku. „Evropských zemí, kde jsme ještě nebyli, moc nezbývá. Vždycky to bereme jako krátkou dovolenou se vším, co k ní patří. Nezajímá nás jen fotbal. Užíváme si památek, náměstí, historických center, mešit, nejrůznějších zajímavostí a atrakcí, pláží, jiných kultur a v neposlední řadě i piva. To nám šmakuje skoro všude,“ pousmál se Tomáš Ladislav, nový inspektor Týdne se specializací pro zahraniční cesty.
Podle něj by to nešlo bez Jana Rudiše. „Takového organizátora jen tak nenajdete. Zajistí úplně všechno. Dopravu, hotel, vstupenky, lístky na metro. Každý detail, každou sebemenší maličkost promýšlí důkladně a dlouho dopředu. Už má za sebou i olympiádu v Turíně, mistrovství světa v Německu nebo tenisové Rolland Garros v Paříži. Je to stěžejní postava našeho ansáblu,“ práskl na svého kolegu.

V Monaku jako v ráji

Vybrat destinaci, kterou by bez váhání označili přívlastkem nejlepší, si netroufají. „Historek, příběhů, událostí a zážitků je tolik, že bychom mohli sepsat knížku. Báječně nám bylo všude. V nemalé míře je to o tom, jaké si to uděláte. Když jsme jeli do Itálie na utkání, které se hrálo na stadiónu Juventusu, tak jsme bydleli v Monaku přímo u moře. Připadali jsme si jako v ráji,“ rozplýval se Ladislav.
Stěžovat si nemohl ani na návštěvu Lotyšska. Naopak. „Riga je moc pěkné město. Ne nadarmo se jí přezdívá Vídeň severu. Protože nám vycházelo počasí, zajeli jsme se podívat k čisťounkému a průzračnému moři, kde jsme v blízkosti úchvatných rezidencí a malebných hospůdek ve velkém nasávali pohodu a klid. Prostě paráda,“ rozplýval se stále ještě aktivní člen hrabišínského béčka.
Samotný zápas se nacházel na okraji zájmu hostitelského státu. Sportovní fanoušky v daleko větší míře vzrušovalo ve stejném termínu probíhající mistrovství Evropy basketbalistů. Žilo jím celé Lotyšsko. „Ve fanzónách to tepalo od rána až do večera. Basket je tam daleko populárnější než fotbal. Odpovídalo tomu i rozdílné prostředí. Zatímco fotbalová kvalifikace se hrála na rezavé a staré rujně s TOI TOI záchody v sektoru pro příznivce hostujícího týmu, košíková našla svůj domov v moderní víceúčelové aréně, v níž probíhají zápasy hokejové KHL. Něco takového jsme při fotbale ještě nezažili. I v San Marinu a Lichtenštejnsku jsme narazili na daleko lepší podmínky. Stadióny tam sice byly malé, ale čisté, útulné a hezké,“ porovnával s podivem Tomáš Ladislav.

Snad klapne i Francie

I když se svými parťáky doprovází české fotbalisty při každé vhodnější příležitosti, žádné bonusové výhody při shánění lístků nemají. „Naopak to v případě Lotyšska došlo tak daleko, že jsme si je poprvé po deseti letech museli vyzvedávat přímo v Praze! Byla to domluva jako s volem. Teda spíš s krávou. Absolutně nechápeme, proč nám je nemohli poslat poštou jako vždycky. A to nemluvím o tom, že se kolikrát vůbec nedostaneme na domácí zápas. Dostupnější jsou pro nás vstupenky na venkovní utkání. Snad to klapne i na šampionát do Francie. Všechny nás to obrovsky láká,“ nezastíral bývalý hráč Postřelmova.
Jak sám nastínil, možnost setkávat se s ostatními nadšenci na nejrůznějších místech Evropy považuje za životní okamžiky k nezaplacení. A zdaleka není sám. Už kvůli jedinečné atmosféře, která bývá z mnoha ohledů nezapomenutelná. „Na reprezentační úrovni nikdo nic neřeší a baví se jen a jen fotbalem. Žádné rvačky, žádný bordel. K srdci nám hodně přirostli Islanďané. V Plzni sice smolně prohráli, ale chovali se naprosto fantasticky. Dopustit nedám ani na Holanďany. Podle mě patří mezi nejlepší fanoušky na světě,“ stál si za svým český patriot, jenž je známý a proslulý letitými sympatiemi k olomoucké Sigmě. A také ke všem sportovcům ze slunné Itálie.

Fotbalový stadión v Lotyšsku za moc nestál. Speciálně to platilo o sektoru pro fanoušky hostujícího týmu. Daleko větší komfort nabízela víceúčelová hala určená pro basketbalové mistrovství Evropy. V multifunkční aréně se mimo jiné hrávají zápasy hokejové KHL.