„V Mohelnici jsem byl po dlouhé době a musím říct, že se tam udělal pořádný kus práce. Zamakalo se úplně na všem. Klobouk dolů! A to ještě nejrůznější úpravy, opravy a vychytávky neskončily a směle se buduje dál. Jakoby se narazilo na zlatou žílu. Až se městský stadión stane kompletně hotovým stánkem, bude to velmi dobrý areál na ligové úrovni.
Hlavní zápasový plac se pyšní parádním trávníkem. Na kryté tribuně se vyměnily lavice a výhled z ní není špatný, i když je vychýlená docela výrazně doleva. K dispozici je ještě jedno tréninkové hřiště, nejspíš pro mládež, a především nejkvalitnější umělka v širokém okolí. V porovnání s tou šumperskou na Tyršáku mi připadá o dost lepší.
Větší divácká návštěva představovala v přímé úměře větší nápor na obětavce u občerstvení. Nebyl to žádný zázrak, při čekání na pivo jsem málem vystál důlek. Úplně mě nenadchla ani obsluha rozhlasu, která nás měla informovat o podstatných věcech. Před, o přestávce i během zápasu. Podle mě se to pantátovi za mikrofonem moc nedařilo, na můj vkus byl až podivně ubrečený. Po každé inkasované brance si na něco stěžoval, jakoby se proti jeho milované Mohelnici v den utkání všichni spikli. Ale vždyť je to fotbal! A k němu slabší dny patří stejně neodmyslitelně jako „ajfelovka“ k Paříži. Nedá se pořád jen vyhrávat. V některých případech mi u něj chyběla i větší přesnost a pohotovost.
Jinak zaslouží Mohelnice uznání. Momentálně je to nejprecizněji fungující a zajištěný fotbalový klub na okresní mapě. Pokud jde o mužskou část, tak naprosto jednoznačně. Áčko se tlačí do třetí ligy, béčko se zabydluje v krajském přeboru. Posily z Olomouce a okolí se daří promíchávat s mladými odchovanci, kteří dostávají šanci nakukovat a sbírat zkušenosti ve stěžejním A týmu. Taková návaznost je přímo ideální, zvlášť když chcete působit tam, kde mohelnický fotbal působit chce. Pro Šumperk v současné době mluví jen propracovanější mládež, pro Zábřeh pouze vyšší soutěž. Zatím! Už za pár týdnů může být všechno jinak.“