Chce to myslet\r\n\r\nTo neznamená, že s tou jeho částí, kterou na hranicích Evropy představuje nikdy nezaniklá Osmanská říše, nemůžeme mít docela produktivní všestranné vztahy. Ve smyslu slavného bonmotu: V jedné ruce snítku mírového vavřínu, v druhé silnou hůl.\r\n\r\nJen úplný ignorant může napsat: „Turecko, jaké chtěl Mustafa Kemal, zemřelo 16. července 2016“ (M. Vlna na Svobodném fóru). Turecko samozřejmě nikdy sekulární nebylo. V politickém smyslu je to jen běžná demokracie, jako je běžnou demokracií ta íránská. Ovšem islámská demokracie, nikoli ta takzvaně „liberální“ západní.\r\n\r\nPředstava, že demokracie a „svoboda“ v západním smyslu slova jsou synonyma, je jedna z největších mystifikací a lží do kapsy, jakou se propagandě „majitelů klíčů“ podařilo vnutit občanům Západu. Svobodné volby a možnost zvolit si zřízení, jaké chce národ – to je princip demokracie, kterou například u nás už nemáme. Zdánlivě bezbřehá svoboda – ve skutečnosti řízené odpadnutí od víry, hodnot a tradic našich předků – s demokracií (lidovládou) vůbec nesouvisí. Děkujme prezidentu Erdoganovi, že nám to opět předvedl.\r\n\r\nMáme – alespoň někteří – opět o čem přemýšlet. Pokud to ještě vůbec umíme.\r\n\r\nA pokud k tomu ještě dostaneme čas.