Do Běty jako by uhodil hrom: „Bože, božíčku, já nejsem já!“ běhala po vsi jako šílená od dveří ke dveřím, ale lidé slyšeli jen její kvílení a cinkání rolníček, a tak jí žádný neotevřel a ona utekla pryč. Už ji nikdo nikdy nespatřil. [pozn1]