Procházka po českých (a bohužel i moravských) vánočních náměstích je tristní a srdcervoucí. Z ampliónu vyřvávají elektrizované koledy, říhavý pach laciného svařáku se mísí s nasládlým a nepříjemným odérem tzv. trdelníku, věci, která je jednak nedobrá a druhak o ní nikdo, dokud nějaký Maďar nepřivezl před pár lety stroj na jeho vyrábění, v Čechách neslyšel.     Ošklivé zvětšené psí boudy nabízejí předměty, které by si nikdo dobrovolně pro sebe nekoupil: solné kameny, humpolácké a všude stejné hrnky jak do domku baby jagy, alergii vzbuzující chemické lektvary do vany, ezoterické nesmysly, bačovské papuče a valašky, sekyrky a amulety jako bychom byli lidem poloindiánským a nikoli středoevropským. Vzácností je narazit na předmět skutečně vkusný, na kterém je vidět nějaká dovednost a kvalita. Krajové a místní pozoruhodnosti či pokrmy zmizely úplně, v jižních Čechách nebo na Hané, všude langoše a oštiepok. Lid, který se nyní tváří, že tu zažívá české Vánoce, už neví, o co šlo. Ten kontrast je do očí bijící na české a na saské straně Krušných hor, kde se tradice zachovaly a i svíčky mají řád a úroveň. Takový výlet kousek za hranice je dobrý pro národní masochisty. Neboť české Vánoce jsou nyní už i po stránce estetické zmrzačeným hybridem. Kdesi vzadu je nejasné tušení dávno poničené a už zřejmě nevzkřísitelné barokně-rokokové tradice (jesličky, stromeček, Rybova mše), vepředu pak unifikovaná infantilní pohádkově-konzumní fantazijní improvizace, vytvářená nešikovnými lidmi bez talentu a citu. Výsledkem je matlanina papundeklových andílků s debilními sněhuláky a soby uplácanými z toho nejlacinějšího materiálu, ze skelné vaty a polystyrenu. Patrný je naprostý úpadek řemeslné, rukodělné práce, neschopnost napsat nápis tak, aby byl aspoň trochu hezký, problém se základními pravidly estetiky, zmatlanina pseudofolklóru a nejpokleslejší formy masového konzumu. http://www.lidovky.cz/penas-ceske-vanoce-jsou-v-rukou-lidi-bez-talentu-a-citu-ppx-/nazory.aspx?c=A151221_161209_ln_nazory_ELE