Šumperský místostarosta Gustav Oberleithner svolal vyhláškou již na 27. října 1918 manifestaci asi deseti tisíc Němců k radnici v Šumperku na dnešní náměstí Míru (Kaiser-Franz-Josef-Platz): „Vyjádřeme odpor proti záměru Čechů vytvořit stát v hranicích bývalé České koruny. Chceme zůstat Němci a mít právo sebeurčení Němců na severní Moravě.“ 30. října 1918 byla vyhlášena německými poslanci zvolenými na severní Moravě provincie Sudetenland (Jesenicko, Šumpersko, Krnovsko, Opavsko a Novojičínsko), deklarující příslušnost stále k Rakousku. Šumperák Gustav Oberleithner byl zástupcem zemského hejtmana provincie Sudetenland. Zásobování Šumperka začalo po vyhlášení Československa 28. října váznout. Železnice z vnitrozemí vedly do Šumperka přes české oblasti a vlaky byly zadržovány českým vojskem v Bludově a v Bohuňovicích. Chudé horské Jeseníky nemohly pomoci a sousední Německo se po prohrané válce odmítlo angažovat ve věci krajanů. Sudetenland se nedočkal od Rakouska a Německa žádné hospodářské, vojenské ani diplomatické pomoci. Naopak vyhláška z 19. listopadu „z rozkazu Národního Výboru v Zábřeze zakazuje Habermannovi, majiteli mlýna v Bludově, prodávat mouku, další výrobky a obilí do německých obcí šumperského okresu. Kontrola zákazu bude prováděna vojenskou hlídkou, s hrozbou použití zbraně.“ O vyjednávání a prosazení státní moci v Šumperku se neúspěšně pokoušel český Národní výbor v Zábřehu. Čeští zábřežští představitelé žádali umístění posádky čs. vojska v šumperských kasárnách, německý Šumperk zase zrušení zásobovací blokády. 21. listopadu 1918 odesílá Národní výbor v Zábřehu dopis do Prahy, kde žádá zákrok proti městu Šumperk a donucení uznání svrchovanosti Československé republiky. Náměstek zemského hejtmana Sudetenlandu a místostarosta Šumperka Gustav Oberleithner odesílá dne 5. prosince 1918 dotaz na zemské prezidium Sudetenlandu v Opavě: „Jak se máme zachovat při obsazování města Čechy? Máme se bránit? I v případě krveprolití?“ Druhý den, 6. prosince, se po abdikaci šumperského starosty Dr. Woelhelma stává Gustav Oberleithner starostou. Vedení města se ujímá v době pro šumperské Němce již kritické, neboť ve svých vzpomínkách uvádí, že „již skoro týden je Šumperk bez uhlí (k 15. prosinci) a hospodářská katastrofa nám stojí přede dveřmi“. Připočteme-li k tomu informace o obsazování čs. armádou jednoho města za druhým, pak šlo již jen o to, předat město Šumperk za co nejdůstojnějších podmínek a zachovat si tvář před jeho obyvateli. Jednotky československého státu - 30. pěší pluk z Vysokého Mýta, který se vrátil v listopadu pod velením oblíbeného podplukovníka Berana z italské fronty, a Severomoravský prapor, který se během listopadu zformoval v Zábřeze - dorazily pěšky ráno 15. prosince 1918 do Šumperka. V prvních řadách šli vojáci s ručními granáty v rukou, za nimi potom k boji připravení ostatní. Již po několika stech metrech bylo zřejmé, že šumperští Němci nebudou klást odpor. Byl tedy rozvinut plukovní prapor a začala hrát plukovní hudba. Na radnici se zatím vyjednávalo o kapitulaci Šumperka. Velitel 30. pěšího pluku pplk. Beran byl nepochybně výraznou a energickou osobností, neboť když do poradní síně, kde se nacházeli, vstoupil starosta Oberleithner a tázal se: „Na základě čeho zabíráte naše město?“udeřil pplk. Beran rukou do stolu a odpověděl: „Na základě moci a práva“. Na to měl Gustav Oberleithner reagovat úklonou a slovy: „To mně imponuje“. Potom podal přítomným českým zástupcům ruku a učinil toto prohlášení: „Ve jménu přítomných zástupců německého obyvatelstva severní Moravy, kteří po staletí pokojně tuto půdu obývají, prohlašuji: Na základě sebeurčovacího práva jsme a zůstaneme občany Republiky Německého Rakouska. My jsme a zůstaneme příslušníky provincie Sudetenlandu. Násilná pohrůžka, které můžeme čeliti pouze svým dobrým právem, nutí nás podmínky přijmout. Pozvedáme v této hodině, kdy jsme znásilňováni, slavnostně proti tomu protest a doufáme, že svobodomyslní duchové tento protest uslyší.“ Potom vojáci upevnili na radniční věž slovanský prapor na znamení, že se město Šumperk vzdalo. Úřad starosty Šumperka zastával Gustav Oberleithner v letech 1918 - 1921, v letech 1920 - 1929 byl senátorem za Německou národní stranu DNP. (s využitím bakalářské práce Marian Macoun - Konec provincie Sudetenland v Šumperku)