Vyšetřovatel: No, pane řediteli, nerad to říkám. Ale musím si postěžovat. Ředitel: Ale, ale. To je mi pěkné. Vyšetřovatel: No, pane řediteli. Učí se dobře, to nemohu říct. Ale máme tady jeden takový ošklivý, nepěknou věc. Ředitel: Co to slyším? Vyšetřovatel: No, pane řediteli. Ředitel: Ve třídě, která se pěkně učí? To nemůže být nic vážného. Leda nějaká maličkost. Vyšetřovatel: No, pane řediteli, není to maličkost. Skoro se vám to bojím říct. Ředitel: Ale jděte, pane kolego, snad ono to nebude tak hrozné. Vyšetřovatel: No, pane řediteli, je to takový ošklivý a skoro bych řekl zlý, zlý, pane řediteli, nepěkná věc. Ředitel: Ale ne. Vyšetřovatel: Už je to tak, pane řediteli. Ředitel: Pane kolego, řekněte – že vy to trošičku přeháníte. (Ředitel jde ke katedře, smete prach ze židle a urovná lejstra.) Vyšetřovatel: No, pane řediteli. Nepřeháním. Jen se zeptejte žáků, jestli přeháním. No, žáci, řekněte tady panu řediteli, jestli přeháním. Že nepřeháním? Ředitel: Ale přeháníte. Vyšetřovatel: Nepřeháním. Ředitel: Ale přeháníte. Vyšetřovatel: Nepřeháním. Ředitel: Ale přeháníte. Vyšetřovatel: No tak, trošku jsem si zapřeháněl. Ředitel: Já vím. On je na vás tady kolega třídní přísný. A je to tak správné. Ale tentokrát to, nezlobte se, pane kolego, že to tady tak před třídou otevřeně, ale tentokrát to, viďte, chlapci, trošku, trošičku, malinko přehání. Vyšetřovatel: Hrozně mě to mrzí, pane řediteli, ale nemohu s vámi souhlasit. Ředitel: Trošku. Vyšetřovatel: Ne. Ředitel: Trošku. Vyšetřovatel: Ne.