LISTÁRNA

Tak ho nakonec zloději našli a zvedli do výšky. „I ty pidimužíčku, jak nám chceš pomoci?“ ptali se udiveně. „Podívejte,“ odvětil: „já se proplížím mřížovím do komory a pak vám podám, co si budete přát.“ „Dobrá,“ řekli: „uvidíme, co dokážeš.“ k dyž ti dva přišli k farářovu domu, vlezl Paleček do komory a pak zařval z plných sil: „Chcete všechno, co tu je?“ Zloději se polekali a nabádali ho: „Mluv potichu, ať nikoho nepřivoláš.“ Ale Paleček dělal hloupého a znova hlasitě zavolal: „Co chcete? Chcete všechno, co tu je?“ Uslyšela to kuchařka, která spala ve světnici, posadila se na posteli a naslouchala. Zloději ale od strachu odběhli. Za chvíli si zase dodali odvahy, neboť mínili tak, že „ten mrňous nás chce jen škádlit“ a přišli zpět a šeptali: „Tak nám něco podej, teď už vážně.“ Tu zakřičel Paleček potřetí, jak nejsilněji uměl: „Jo, jo, já vám podám všechno, jen nastavte ruce!“ To děvečka uslyšela zcela zřetelně, vyskočila z postele a vyrazila ke dveřím. Zloději utekli pryč a upalovali, jakoby je honili. Děvečka, když nic neviděla, šla pro světlo. Když s ním vešla do komory, vyběhl Paleček, aniž by si ho všimnula, ven a rovnou do stodoly. Děvečka prošmejdila každý kout, ale nic neviděla a nic nenašla, a tak si lehla opět do postele a měla to všechno za živý sen. Paleček vylezl po stéblech sena nahoru a našel si pěkné místo ke spaní, kde se uložil k odpočinku, dokud nebude bílý den a nevydá se domů k rodičům. Ale čekala ho ještě jiná dobrodružství! k dyž se rozednívalo, děvečka vstala, aby nakrmila dobytek. Její první cesta vedla do stodoly, kde nabrala plnou náruč sena a zrovínka to, ve kterém ležel a spal ubohý Paleček. A spal tak tvrdě, že nic necítil a neprobudil se dříve, než byl v hubě jedné krávy, která ho popadla se senem. „Ach, Bože!“ volal: „jak jsem se octl v mandlu?“ Ale brzy poznal, kde se ocitnul. Tak se činil, aby se nedostal mezi zuby a nebyl rozmačkán, nakonec se senem sklouznul do žaludku. „V téhle komůrce zapomněli na okna,“ řekl: „slunce sem nesvítí a svítilnu taky nikdo nepřinesl.“ Prostě se mu to bydlení pranic nezamlouvalo, a protože dovnitř přicházelo stále nové seno, za chvíli tu bylo pěkně těsno. To ho vylekalo, tak zavolal hlasitě, jak jen mohl: „Už mě nekrmte! Už mě nekrmte!“ Děvečka zrovna krávu dojila, a když slyšela mluvit, aniž by někoho viděla, a byl to ten samý hlas, který slyšela v noci, polekala se tak, že se svalila za stoličky a mléko vylila. Pádila ke svému pánu a volala: „Božíčku, pane faráři, ta kráva mluví!“ „Ty ses zbláznila,“ odvětil farář. A šel do stáje, aby se sám podíval, jak se to s krávou má. Ale sotva tam vkročil, tak Paleček opět zavolal: „Už mě nekrmte! Už mě nekrmte!“ Tu se farář polekal, neboť měl za to, že do krávy vstoupil ďábel, a poručil ji ihned porazit. t ak krávu zabili, ale žaludek, uvnitř kterého vězel Paleček, hodili na hnůj. Palečkovi dalo velkou práci dostat se ven, ale sotva vystrčil hlavu, přišlo na něj nové neštěstí. Přiběhl hladový vlk a žaludek spolknul. Paleček však neztratil odvahu a měl vlka k hovoru: „Milý vlku, já vím o lepším obědě!“ „A kde bych ho dostal?“ zeptal se vlk. „V tom a tom domě, můžeš tam vlézt skrze výlevku a budeš mít koláč, špek i klobásy, ani to všechno nesežereš.“ A popsal vlkovi cestu do otcova domu. Vlk se nenechal dvakrát přemlouvat, protlačil se v noci výlevkou do domu a v komoře se dal s chutí do jídla. Když se nažral, chtěl se vydat na zpáteční cestu, ale protože měl plné břicho, nedokázal se výlevkou protáhnout. S tím Paleček počítal a jal se nyní ve vlkově břiše vyvádět, skákat a křičet z plných sil. „Buď zticha,“ okřikl ho vlk: „probudíš lidi.“ „A co,“ řekl mrňous: „ty ses dosyta najedl, já se chci taky pobavit.“ A začal nanovo ze všech sil ječet a křičet a kvílet. t o lomození otce i matku nakonec probudilo. Vstali a běželi ke dveřím do komory, aby se podívali špehýrkou dovnitř. Když viděli, že se uvnitř usadil vlk, běželi, aby přinesli sekeru a kosu. „Ty se drž vzadu,“ řekl muž se sekerou, než vešel do komory: „až mu dám ránu a ještě nebude mrtvý, tak ho rozpárej kosou!“ Paleček slyšel otcův hlas a volal: „Milý otče, já jsem tu! Vězím uvnitř vlka!“ Otec pravil radostně: „Pánbů zaplať, naše milované dítě se zase našlo.“ A poručil ženě, ať dá tu kosu pryč, aby Palečkovi neublížila. Potom vešel dovnitř a dal vlkovi takovou ránu, že tento padnul jako podťatý, potom vzali nůž a nůžky a rozpárali mu břicho a vytáhnuli Palečka ven. a ch,“ řekl otec: „co my jsme si o tebe nadělali starostí.“ „Nu, otče, já jsem na tom světě též mnohé zkusil, pánbů zaplať, že zase mohu dýchat čerstvý vzduch.“...

(Příspěvek byl zkrácen na 5000 znaků)