LISTÁRNA

Jan Havlíček, nar. 14. července 1965, v současnosti vysoce postavený manažer, patřil před 25 lety k vůdčím osobnostem listopadových událostí v Šumperku. Teprve rok před Listopadem ukončil vysokou školu a v říjnu 1989 se vrátil z vojny. Už několik let se ale účastnil řady občanských a kulturních aktivit a pomáhal šířit zakázanou literaturu. Novinář: Vybavíte si 17. listopad před 25 lety? Havlíček: Ten den jsme byli u Nedvědů v Rapotíně, kde jsme měli setkání křesťanského disentu. Přijel tam Václav Malý (brzy nato známý mluvčí Občanského fóra a pozdější biskup - pozn. red.). On nám řekl, že se čeká pád režimu a že prezidentem by měl být Václav Havel. Tomu se ani nechtělo věřit. Mysleli jsme, že 17. listopadu v Praze probíhá nějaká svazácká akce. Netušili jsme, že režim se začíná hroutit, a už vůbec ne, že to bude tak rychlé. Novinář: Co následovalo? Havlíček: Ještě několik dní byl v Šumperku klid. 18. listopadu jsme byli na svatbě přátel a o den později na horách na česko-polské hranici, odkud jsme pašovali literaturu. Teprve tam jsem se od polských přátel dozvěděl, co se v Praze stalo. Tehdy byl jediným zdrojem informací z dění v Praze Hlas Ameriky nebo Svobodná Evropa. A po vzoru jiných měst jsme přetáhli revoluci z Prahy k nám. Novinář: Jak jste dávali lidem informace? Havlíček: Hledali jsme s přáteli představení v divadle, na kterém bychom rozdávali letáky o tom, co se děje v Praze. Tím jsme chtěli začít. Divadlo však bylo zavřené, zřejmě preventivně z obavy před protistátními živly. A protože v Šumperku není žádné centrální náměstí, sešli se lidé spontánně právě u divadla. Tehdy se mluvilo z popelnice, protože pódium u divadla vyrostlo až později. Šéfové divadla nás z okna vyzývali, abychom se rozešli (ředitelem divadla byl tehdejší člen KSČ, dnešní zastupitel za ČSSD Petr Král - pozn. red.). Novinář: Překvapila vás rychlost, kterou události nabraly? Havlíček: Zpočátku to tak nevypadalo. Řekl bych, že odsýpat to začalo zhruba týden po 17. listopadu. Najednou na nic nebyl čas. Třeba založení Občanského fóra. Tehdy to bylo tak, že kdo se rozhodl založit Občanské fórum, ten ho založil. Hlavní osobností OF u nás se stal farář Jiří Veber, velká osobnost disentu. V hektické době jsem vůbec neměl čas na televizi, takže mi utekly přenosy z Prahy, hlavně ten z Letné. Viděl jsem je až ze záznamu. Novinář: Vy sám jste naopak v politice zůstal. Opakovaně jste byl zastupitelem, nejdřív za OF, po jeho zrušení za nezávislé, později Nezávislou volbu. Nikdy jste nevstoupil do žádné strany, nikdy jste se neucházel o žádné vysoké funkce. Proč? Havlíček: Tuším, že v prvních volbách v roce 1990 jsem byl na kandidátce do tehdejší České národní rady. Stranická politika mě však nikdy nezaujala, i když zájem o veřejné věci zůstal. A protože osobní vztahy z Občanského fóra vytrvaly, pokračujeme s některými přáteli na komunální úrovni dosud. Doufám, že tak činíme ve prospěch obyvatel města. Novinář: Co vás překvapilo na polistopadovém vývoji? Havlíček: Byl jsem nemile překvapen, jak rychle se dostali k moci zloději a kryptobolševici a začali stát rozkrádat a jak rychle mnozí lidé zapomněli na realitu socialismu. A taky mě u řady politiků překvapilo, jak snadno se dá zblbnout mocí. Zdroj: http://olomouc.idnes.cz/rozhovor-s-janem-havlickem-k-25-vyroci-listopadu-f5w-/olomouc-zpravy.aspx?c=A141118_2116886_olomouc-zpravy_tas