LISTÁRNA

Příští pátek a sobotu budou moci čeští občané vybírat, kdo by měl během dalších pěti let zasedat v lavicích Evropského parlamentu. O jejich hlas bude bojovat celkem 38 stran a hnutí. Jejich seznam najdete v našem factsheetu. Nárůst euroskepticismu nejen v České republice, ale i v Evropě, zdá se přeje vzniku protievropských uskupení. Zcela výmluvné jsou v tomto smyslu názvy některých kandidátských stran, jako je NE Bruselu – Národní demokracie nebo Dělnická strana sociální spravedlnosti – NE diktátu Bruselu! Značně protievropské je například také Republikánská strana Čech, Moravy a Slezska, Strana zdravého rozumu – nechceme euro – za Evropu svobodných států, Aktiv nezávislých občanů, Česká strana národně sociální či Česká suverenita, která svým voličům vzkazuje: „Bez Vašeho hlasu budem všichni v… Bruseli“. Proti letnímu času Ne všechny malé strany však sází jen na čistě protievropskou rétoriku. Většina uskupení si přeje v Evropské unii zůstat, ale určitým způsobem ji reformovat. V zájmech kandidátů však můžeme najít diametrální rozdíly. Například Koruna česká považuje členství v EU „za podobnou příležitost, jakou měly Země Koruny české v době největšího rozkvětu, kdy se v 2. polovině 19. století staly jednou z nejrozvinutějších a nejbohatších částí celé Evropy. Ostatně, v mnoha ohledech z tohoto dědictví čerpáme dodnes,“ uvádí v programu. Moravané podporují jednorázová referenda o obnovení samospráv historických zemí v členských státech EU. Na snahu zrušit letní čas na začátku kampaně mimo jiné vsadili lidovci. Podporu v tomto kroku mohou nalézt i u již zmíněné Strany zdravého rozumu či Republiky. Zaujmout může Republika zajisté i dalším bodem, kterým je ne dovozu trofejí chráněných a ohrožených živočichů do EU. Mnohé může překvapit tvrzení Strany rovných příležitostí, která uvádí, „jsme součástí demokratické eurozóny“. Poněkud zmateně může také působit program Fair play – HNPD, který uvádí, že „co se týče pravomocí Evropské unie, prosazovali bychom na jedné straně větší samostatnost jednotlivých členských zemí a na druhé straně větší kontrolu ze strany EU nad jejich hospodařením a cílenosti využití dotací.“