LISTÁRNA

Jednu dobu byl velitelem této části koncentračního tábora Jasenovce bývalý františkánský řeholník Vjekoslav Filipović-Majstorović, z kláštera Petrićevac, nedaleko Banja Luky v Bosně. Jeho hrozné zločiny líčí například chorvatský intelektuál, univerzitní profesor, Viktor Novak ve své monumentální knize (1120 str.) Magnum Crimen (Veliký zločin) – Půl století klerikalizmu v Chorvatsku (Zagreb 1948; Beograd 1989, str.645-651). Když Jan Pavel II. navštívil Petrićevac (22.června 2003) a vykonal tam službu Boží, sice mluvil o usmíření, ale neuvedl hrůznou roli tamních řádových bratrů z toho notoricky známého ustašovského hnízda při masovém vyvražďování tamních Srbů (1941), dospělých i četných dětí, v osadách Drakulić, Motika, Šargovac Bělehradský profesor Milan Bulajić ve své knize „Mise Vatikánu v Nezávislém státě Chorvatsko“ (Beograd, 1992) uvádí seznam 694 katolických kněží a řádových bratrů, kteří pomáhali a byli dokonce i členy ustašovské teroristické organizace, někteří dokonce i sami vraždili. Pravoslavní Srbové byli násilím přinucováni stát se katolíky, aby si zachránili život, i když ten přechod ne vždy stačil k záchraně života. Záhřebský arcibiskup Alojzije Stepinac, pozdější kardinál, hlásil 18.května 1943 papeži Piovi XII, že 240 000 Srbů (v té době často nazývaných schizmatici) bylo překřtěno na katolickou víru, z toho skoro 100 000 už během roku 1941. Arcibiskup Stepinac byl zbožný muž, osobně nikomu neublížil, byl ale vikářem armády a ustašovců, denně s nimi komunikoval, těšil se jejich přízni, „jejich chleba jedl“. Při tom nijak nezabraňoval hrůzné genocidě Srbů, Židů a Romů v NDH. Proto se setkalo s kritikou jeho blahořečení 3.října 1998. papežem Janem Pavlem II https://www.google.cz/#q=jasenovac