LISTÁRNA

V době, kdy spousta českých zemědělců zavírá nebo omezuje chovy prasat díky dumpingovým cenám našich socialistických přátel z EU, je státní finanční injekce ve výši půl miliardy byznys snů. Proč zrovna Lety, říkal jsem si mockrát během těch roky probíhajícího brainwashingu našich politiků, když například jen v Liberci byly takové „koncentráky“ čtyři – tedy Alespoň dle soudruhů z Romey. A pak mi to došlo před lety ve chvíli, kdy jsem se vydal po strakonické dálnici směrem na jih. Když jste politik, máte k dispozici silný fáro s modrým majáčkem. Do padesáti minut jste ze Sněmovní ulice na místě, tam před kamerami prohlásíte, že se stydíte za to, že jste Čech (jako kdysi dávno legendárně pronesl pan Mlynář), a za další hoďku už si můžete v parlamentním bufetu dávat panáka. Přiblblí presstituti tam taky trefí, to by jeden musel být úplný idiot, aby to orientačně nezvládl. V nejhorším to bude mastit za majáčkem. Tohle s Libercem nezvládnete, ani kdybyste se posrali. A navíc tam budete mít problém s parkováním. Minulý týden jsem jel v Brně kolem Kounicových kolejí a vzpomněl jsem si na svého starého učitele dějepisu, který tuto strašnou dobu prožil. Cituji z Wikipedie: „Počátkem roku 1940 začaly být Kounicovy koleje využívány jako věznice, kterou během války prošlo několik desítek tisíc českých vlastenců, odbojářů a vysokoškolských učitelů. Ti pak byli ve většině případů deportování do německých koncentračních táborů, v menší míře byli popravováni přímo ve věznici. Popravovalo se zastřelením, oběšením nebo se vraždilo ranou z pistole do týla. Mnozí vězni byli před popravou či deportací do koncentračního tábora krutě mučeni, někteří spáchali raději sebevraždu. Popravy v Kounicových kolejích byly veřejné a v hojném počtu byly navštěvovány brněnskými Němci. Na jejich sledování byly prodávány vstupenky za tři marky. V publiku přitom převažoval podíl německých žen. I během exekucí se ozýval smích a mnozí se netajili radostí, že jsou „české potvory a bestie“ zabíjeny, či povzdechem, že „dnes jich bylo nějak málo.“ Těla popravených byla spalována a jejich popel nacističtí prominenti používali k hnojení svých zahrad. Celkem zde bylo popraveno okolo 800 osob. Někdy se udává i počet 1300 obětí.“   Konec citátu. Vraťme se však k našemu byznysu století: Každý z nás včetně kojenců dá padesátku vychcanému podnikateli, který tak dlouho šrouboval cenu, až se dostala na naprosto nesmyslnou výši. Připočteme-li ještě náklady na likvidaci vepřína, kterou někdo určitě čestně vysoutěží na základě veřejné zakázky, a následné vybudování pietního místa, moc bych se nedivil, kdyby každý z nás vysolil další padesátku. Ve stínu takové částky a morálnímu stavu naší společnosti se obávám, že část z této miliardy už je v tuto chvíli přerozdělena. Abychom se takto negativně nezamýšleli nad stavem věcí, hrají politici ruku v ruce s médii komedie, které mají plebsu odvést pozornost. A tak se bojuje za odvrácení hrozby vůči neohrožené Kalousek TV, z Českých lvů je politická agitka, pořádají se demonstrace proti „ohrožení demokracie“ nebo se protestuje proti členství komunisty v komisi, kde předtím pět let působil… Cui bono? V místech, kde by opravdu měla být dodržena pieta, bydlí studenti. Spí, močí a sprchují se na místech, kde umírali čeští vlastenci, kteří pro tento stát měli touhu bojovat. Zde by mělo být pietní místo. Jenže sem by soudruh v Kristu Daniel Herman určitě nepřijel a neloboval za vytvoření památníku. A to i přesto, že vybudovat nové moderní koleje by určitě miliardu nestálo. Hermanův problém vlastenců zavražděných v Kounicových kolejích je, že to byli „jen“ Češi a navíc bojující aktivně proti Němcům, což se tomuto pánovi do krámu rozhodně nehodí, mohl by si totiž rozhněvat svého „krajana“ Posselta.