LISTÁRNA

Jde jen o to, jestli se po tomto dalším z (nekonečné řady) zrádně komických veletočů a kotrmelců do sněmovny vůbec dostanou. Jistě, budou je volit jejich členové a jejich rodiny – jenže pokud bude účast dostatečně vysoká, ani to nemusí stačit. Pohádka o tom, jak dědeček měnil, až vyměnil, je jim zjevně už neznámá. Povídají si (ve stanech) zřejmě jiné, modernější, bruselské, jimž jsou oddáni. Nebo možná i ty strašidelné – germánské. A to už se týká i nás ostatních. Lidovci totiž dávají poctivě a dlouhodobě najevo, že bez bývalých Sudeťáků (dnešních Bavoráků) to u nás nepůjde. Kněz-vyklouz Herman (ministr kultury) jezdí usilovně na sjezdy sudetoněmeckého landsmanšaftu a přísahá tam věrnost Říši. Letos ho doprovodil i předseda Bělobrádek. Sudeťácký šéf Bernt Posselt to ocenil jako mimořádnou oddanost. Prý by se ani nedivil, kdyby ve volebním roce klanění vynechali. A teď jim na oplátku dopřál svou návštěvu ve své (a jejich) pražské kanceláři. Byl to dobrý test. Došli k závěru, že náš volič se už se svou budoucností v rámci Velkoněmecka jako osmnáctá „spolková země“ smířil. A už se to projevilo i v praxi.