LISTÁRNA

Autor staví se na půdu evangelií: tvrdí, že Kristus zázraky činil nebo je aspoň simuloval; jelikož pak je vyloučeno, že bylo by se jednalo přitom o něco indickému fakirství podobného, jelikož Kristus tak, jak by se nám jedině z řečí svých jako velký duch jevil, je nemyslitelný, jako bona fide k dobrému účelu podvádějící, - sequitur: Kristus byl podvodník. A to je pravé rozluštění problému, - fuj na zbabělost lidí, že dosud myšlenku tuto zjevně nehlásili! Kristus byl nízký podvodník, šarlatán, - buď to, nebo nic jiného nenásleduje z evangelií. A teď ať řekne nepředpojatý čtenář: Zlehčuje autor Krista, vypodobňuje-li nám jej jako zloděje? Naopak! Povznáší jej! Co je zlodějství proti dělání zázraků? Ale co je dělání zázraků proti intelektuálnímu lhaní. Děláme Krista zde lepším, lidštějším, srdci bližším než dle evangelií, která o zlodějství jeho ničeho nepraví - - Pisatelé evangelií byli strašní podvodníci, ani slovo evangelií není pravdivé; ale Kristus byl podvodníkem daleko větším, - něco non plus ultra.  . . . Krucifix totiž umínil si, že zmocní se rázem hodně peněz. Měl dosti rozumu, aby pochopil, že králem izraelským se nestane; jeho reputace měla sloužit jen jeho ziskuchtivým plánům. V chrámu měli kupci peněz tolik, že stačili učinit bohatými deset rodin. I sezval celou svou lotrovskou bandu: dvanáct apoštolů, dvacet podapoštolů a třicet nevěstek, ozbrojil je důtkami a noži. A náhle padla celá tato banda do sloupořadí a statečně mrskala. Kupčíci vzali do zaječích. ,Vy učinili jste z domu otce mého peleš lotrovskou!' řval Krucifix a pokynul svým: ,Zkonfiskujte jejich hříšné peníze, aby chudým rozdány byly! ` Stalo se s obdivuhodnou rychlostí. Než byla branná moc o události této zpravena, byla většina zlata na připravených mezcích, - a než k chrámu dorazila, byli darebové za městem. . . Mezi darebáckou bandou byl jediný slušný člověk: Jidáš Iškariotský. Muž tento teprve odnedávna dlel v ní, dav se lapit na vějičku několika zázraků a Krucifixových plagovaných kázání . . . Poznenáhlu otevřely se mu oči, do jakého bahna to vbředl. Poslední krádež mu dodala. Promiuvil s Krucifixem vážné slovíčko: bud' aby lup svůj vrátil, - nebo že pobyt jeho oznámí… Chytrý dareba simuloval lítost, tvrdil, že byl k darebnostemjen sveden, slíbil polepšení. Jidáš uvěřil, ale přesto stál na tom, že bandu opustí. Ale Krucifix nevěřil, že bude mlčet. - I uspořádal večírek na rozloučenou s ním. Měl přitom dva účely. Předně chtěl druhy své opít, aby jej následovali do getsemanské zahrady, - dále chtěl učinit Jidáše neškodným; sám si naň netroufal.  . . "Avšak nemohu se zde zabývat dějepisem církve Páně. Ještě jen tolik podotýkám, že hlavní snaha všech předáků hnutí směřovala k tomu, uvésti v zapomenutí, že Syn boží byl zde na zemi lotrem a zlodějem… Přirozeno… Zdařilo se jim to úplně, takže dnes nikdo neví, co byl Mesiáš vskutku zač… . . . https://www.odaha.com/ladislav-klima/proza/bila-svine-neboli-konecne-rozreseni-problemu-vzniku-krestanstvi