JAK TO VIDÍM JÁ: Cíl nesplněn = neúspěch

 Jen částečně. Hokejová pěchota vedená generálem Velčovským a jeho pobočníkem Kučerou vstupovala do několikaměsíční války na českomoravském poli s jednoznačným cílem, který byl prvně jmenovaným sebevědomě zmiňován při každé příležitosti. Protože k jeho naplnění nedošlo, nezbývá, než otočit palec směrem dolů.
Draci přitom netrpělivě očekávaný ročník nadějně rozehráli. V první polovině dlouhodobé části platili za postrach každého soupeře, na jejich štítu skončili i největší soutěžní favorité. Ruku na srdce: věřili byste ještě před rokem, že hned dvakrát skolí slavné Kladno? Navíc k nadšení diváků zlobili a škádlili bohatší konkurenty nátlakovým herním pojetím okořeněným spoustou gólů. Takhle šikovně poskládaný mančaft v Šumperku ještě nehrál, shodovali se spokojení fandové jako jeden muž. Všechno vypadalo více než dobře.
Perfektně seřízený a důkladně promazaný stroj se ale porouchal. Týmové nesnáze se začaly hromadit s narůstající marodkou. V některých chvílích byla plná až k prasknutí. A jsme u problému číslo 1. Trenéři až na několik málo výjimek neměli kam sáhnout a víc než kdy jindy jim chyběly neexistující střídavé starty z extraligy, jakými byli v minulosti Hlinka, Okál či Matuš. Od mladíků z juniorky Vítkovic ani od později příchozího tria Popelka, Rimmel, Haas se žádné zázraky čekat nedaly. Jen se vybíjel klín klínem, což se později i potvrdilo.
Draci nemohli najít předchozí pohodu. Všechno valili na sílu. Chyběla jim lehkost i kapacitnější zásoba fyzických sil. Drtivou většinu vyhraných zápasů těžce vydřeli a sáhli si při tom až na úplné dno. Bylo to na krev. Do karet jim nenahrávala ani oslnivě gradující forma úhlavních nepřátel. Hokejisté Benátek i Ústí nad Labem připomínali s příchodem nového roku nezastavitelný buldozer, který před sebou hrne všechno, co se mu postaví do cesty.
Problém číslo 2. Tradiční šumperský. Ano, tušíte správně - venkovní zápasy. Opět to byla nekončící bída. Tentokrát znásobená absencí jasné brankářské jedničky, jakou byl držák Tomáš Štůrala. V létě získaný Vladislav Koutský ho dokázal nahradit pouze v domácích duelech, venku se mu většinou nedařilo. To samé platilo o mladém Zelenkovi. V kombinaci s nepříliš jistou a často chybující defenzívou se namíchala třaskavá směs, která stála za spoustou výbuchů. Pod tlakem hrající mužstvo potřebovalo cítit zezadu daleko větší jistotu a podporu.
Šumperk dohrává zbytek sezóny jen z povinnosti a je to znát. Vedení klubu se ochotně zbavilo některých opor, buď nastálo, nebo jen dočasně. Posledním z řady je ve slovenské Žilině vypomáhající Michal Velecký.
Považuji to minimálně za dvouminutový faul spáchaný na diváky. V přímé úměře měl být vykompenzován jedním sympatickým gestem, k němuž nedošlo. Méně hodnotná představení = žádné nebo dobrovolné vstupné. Takhle byli fanoušci odsunuti na vedlejší kolej a ještě za to musí platit.