Velké Losiny jsou bez trenéra! „Hráči nechtěli pracovat tak, jak jsme se na začátku domluvili,“ vypálil bez okolků Martin Kupčík ROZHOVOR

Co vám konkrétně vadilo nejvíc?
„Hráči nechtěli pracovat tak, jak jsme se na začátku domluvili. Všechno postupně souviselo se vším. A protože nebyly výsledky, tlak, kterému museli čelit, narůstal. Ode mě, od vedení. Nezvládali to hlavně v hlavách. Když máte několikrát týdně k dispozici osm hráčů, nebo dokonce jen pět, a těch případů nebylo málo, čím dál častěji přemýšlíte, jestli byste svůj volný čas neměli trávit jinak. A ne se snažit kvůli někomu, kdo neprojevuje zájem. Nemám zapotřebí promrhat dvanáct hodin týdně pro něco, co přestává mít smysl. Zvláště mladším klukům chyběla touha zlepšovat se a něčeho dosáhnout. V kabině panovala nezdravá atmosféra.“

Můžete být konkrétnější?
„Dost často se řešily nejrůznější rozpory a neshody. V minulosti jsme si to ošéfovali my starší, teď někdo takový v Losinách chybí. Správný lídr, za kterým by šlo celé mužstvo. Tahoun, jenž by práskl do stolu a všechno uklidnil ve chvíli, kdy by to bylo potřeba. Mančaft se rozdělil na skupinky a srážely ho horší výsledky. Byly i dobré týdny. Ale bylo jich málo. Hodně záleželo, jestli se o víkendu vyhrálo, nebo prohrálo. Když se hledal viník, většinou to padalo na moji hlavu. Chtěl jsem dělat výhradně fotbal, a ne se pitvat v nefotbalových věcech.“

Jiné řešení neexistovalo?
„Kdybych měl stejným situacím čelit v práci se svými zaměstnanci, zařídím se jinak. Když byste se chtěl v kolektivním sportu rozloučit se šesti členy kádru najednou, tak to dost dobře nejde. Nebylo by kde brát. Proto jsem zvolil radikální řešení a rozhodl se odejít.“

S jakými jste se setkal reakcemi?
„Věřím tomu, že někteří můj odchod kvitují. Někteří kluci mi psali, že je to škoda. I takový je fotbalový život… Nechci nikomu ublížit ani nikoho hanit. Nechci, aby to vyznělo tak, že za sebou zametám cestu a na všechno jen plivu. Fotbalové Losiny mám a vždycky budu mít rád. Prožil jsem tam přes osm let, na které budu s oblibou vzpomínat. Fungovaly přede mnou a fungovat budou dál. Jestli se ovšem zásadně nezmění přístup některých jedinců, můžou mít v budoucnu obrovský problém. Krajský přebor je soutěž, která vyžaduje pravidelný trénink. Pokud šlo o moje nároky a požadavky, hráči je neustáli a neplnili.“

Kdy se vám začal v hlavě usazovat pomyslný červík?
„Předsedovi Svedkovi jsem už v zimě narovinu oznámil, že se mi některé brzdící elementy nelíbí a že si vážně pohrávám s myšlenkou, že bych skončil. Od vedení jsem měl plnou důvěru, věřilo mi a nejspíš spoléhalo, že všechno překousnu a půjdu dál. Nebyl jsem v Losinách kvůli penězům. Nebyl jsem trenér, pro kterého by byly s vidinou tučného výdělku druhořadé. Dál to ale nešlo. Hráči toho využívali a zneužívali, což platilo už za mého předchůdce Jirky Miky. Chtělo by to někoho úplně cizího, kdo nemá na losinský fotbal žádné předchozí vazby.“

Je pro vás trenéřina lákavým řemeslem i po nevalné několikaměsíční zkušenosti?
„Určitě. Momentálně jsem ale hodně vytížený v práci a fotbal není mojí prioritou, i když se dalšímu trénování nebráním. Poslední měsíce v Losinách mě totálně vycucaly. Obě děti nám sportují a doteď bylo všechno na manželce. I za to, jak mě vždycky podporovala, bych jí chtěl častěji a víc pomáhat. Za měsíc, za dva to může být jinak. Teď to ale z fotbalového hlediska mám v hlavě nastavené právě takhle.“



Dlouhá mise Martina Kupčíka ve Velkých Losinách je u konce. foto: red