Šumperk byl životní volba, udělal jsem dobře, tvrdí Drak tělem i dušíROZHOVOR

Na sobotu 28. prosince připravuje pod hlavičkou Mladých Draků a mládežnického hokeje nostalgicky laděné utkání, do nějž se ochotně zapojí řada známých tváří z nedávné či vzdálenější minulosti. V Šumperku si mimo jiné připomenou slavný postup ze sezóny 1998-99, na který se dodnes často vzpomíná. „Už to bude dvacet let. Strašně to letí. Byla to neskutečná jízda, která zůstane v našich hlavách a srdcích až do konce života,“ ujišťoval před chystaným setkáním s bývalými spoluhráči.

Proč jste tehdy vyměnil prvoligovou štaci v Prostějově právě za Šumperk?
„Pohyboval se v popředí druhé ligy a měl jsem to relativně blízko domů. V Prostějově jsem byl na hostování a postupem času to tam přestávalo být ono. Rozhodli se upřednostňovat svoje hráče, a pokud jste tam chtěl zůstat, musel jste za to platit. Můj táta to okamžitě zavrhl. Říkal mi: Prosaď se předváděnými výkony, a ne přes peníze. Šumperk byl životní volba. Udělal jsem dobře.“

Rok předtím, než se postoupilo, jste se probili až do baráže. Jak moc s odstupem času litujete, že to nevyšlo už tenkrát?
„Byla to obrovská škoda. Už tehdy se v Šumperku dala dohromady výborná parta. I když se mančaft postavil na hráčích posbíraných po celé republice, maximálně jsme si sedli a klapalo nám to po všech stránkách. Podle mě se tehdejšímu vedení ani nesnilo o tom, že by to mohlo fungovat až v takové míře.“

Čemu to přičítáte?
„Přesně nevím, podle čeho při výběru mužstva vycházeli. Jestli kromě herní kvality zohledňovali i povahu a charakterové vlastnosti. Je potřeba uznat, že měli šťastnou ruku a že se jim to povedlo poskládat naprosto geniálně. Nebyli jsme žádné hvězdy, ale dříči v dobrých hokejových letech, co chtěli něco dokázat. S takovou partou jsem se v další kariéře už nikdy nesetkal. Vždycky je všechno jen a jen o lidech.“

Kdo se v největší míře přibližoval vaší „krevní skupině“?
„Tady je to jednoznačná volba – Pavlík Kormunda. Korba je borec k nezaplacení, a přestože bydlí v Plzni, pravidelně se scházíme a navštěvujeme několikrát ročně. Dopustit ale nedám ani na ostatní. Třeba takový Milan Ministr. Dlouho jsme se nesnášeli, a právě během společného šumperského působení se prolomily ledy a našli jsme k sobě cestu. Od té doby jsme dobrými kamarády. Nebo Pavel Zdráhal. Na konci přestupního termínu ho vedení získalo z extraligové Opavy. Zpočátku byl hodně nasraný, že musel kamsi do druhé ligy. Jakmile však pochopil chemii v šatně a viděl, o co nám jde a jak si za tím jdeme, úplně ho to pohltilo. Rychle otočil, stal se tahounem a moc rád na společné časy vzpomíná stejně jako my.“

Když se budeme bavit o postupové sezóně, jaký moment či zápas vám ze všeho nejvíc utkvěl v paměti?
„Vyzdvihnout musím už několikrát zmiňovanou partu. Těšili jsme se nejen na mistráky, ale i na tréninky, což nebývá úplně obvyklé. Někde by uvítali delší volno, my jsme chtěli být co nejdřív zase spolu a připravovat se na další utkání. Všechno do sebe skvěle zapadalo i díky fanouškům. Jejich podpora byla unikátní. Jezdili s námi po celé republice a vytvářeli nám parádní atmosféru doma i venku. Nehráli jsme si na žádné nepřístupné primadony. Právě naopak! Znali jsme se navzájem a v rámci zdravého utužování s nimi rádi zašli na pár pivek.“

Pivo teklo proudem i při bujarých oslavách. Na kolik dní se nakonec protáhly?
„Oficiální oslavy proběhly po výhře nad Ústím přímo na zimáku, potom se přesunuly k radnici. Pokračovali jsme nějakých pět dní. Dohromady, ve skupinách, samostatně, s fanoušky… Bylo to velké, dlouhé a hodně náročné.“ (smích)

Hokeji propadl i váš syn Honza. Jste za to rád?
„Přihlásila ho manželka. Protože z vlastních zkušeností vím, kolik je v hokeji nespravedlivých věcí, původně jsem tomu moc nakloněný nebyl.“

Jako mládežnický kouč na něj můžete dohlížet přímo ze střídačky. Jaké to je trénovat vlastního potomka?
„Popravdě hrozné. Když udělá chybu, vytočí mě to víc než u jiného hráče a ve finále ode mě dostane větší kapky než ostatní. Dřív jsme tomu nechávali volný průběh, teď doma rozebíráme hokej čím dál častěji a musím říct, že docela hodně. Hraje nejvyšší dorosteneckou soutěž v republice a samozřejmě mě těší, že se mu v rámci možností daří.“

Nestýská se vám po vedení mužského týmu?
„Každá kategorie má něco. Pokud mladí fakt makají a věří tomu, co po nich chceme, tak se můžou zlepšovat, zdokonalovat a dál posouvat. Pro trenéra mládeže není větší výhra, než když na svých svěřencích vidí výkonnostní progres. Je hezké jim předávat něco z toho, co jste se za dlouhé roky sám naučil.“

Dejme tomu, že by přišla nabídka z dospělého hokeje. Zvažoval byste ji?
„Asi jo. Každá nová výzva by se měla zvážit. Momentálně mě ale fantasticky naplňuje a baví současná práce. Můžu se pohybovat ve skupině výborných trenérů a fajn chlapů, co svému řemeslu rozumí a chtějí dělat mládežnický hokej v Šumperku na dobré úrovni. Ve starších ročnících hrajeme extraligu dorostu a v juniorech se pereme o postup z první ligy. Kluci vytvořili partu, která mi v mnoha ohledech připomíná tu naši před dvaceti lety…“


Foto: Petr Fišer

Radek Kučera připravuje pro hokejové labužníky velkou hostinu. Do Šumperka se na konci roku slétnou Draci ze všech koutů republiky.