Reakce na článek – Starostka nikdy nic nefakturovala

Nevídané. A pak, jako součást politického boje v Rudolticích, už jen o tom, že, považte, obec advokátku za tento výsledek odměnila. A tak nějak asi za nic, ten výsledek by přišel sám, nebo by ho zvládl začínající elév. Ne, obec moc dobře věděla, proč odměnu dala. Za záchranu sebe sama. A až poté, co bylo dobojováno, čímž popravdě nikdo nepočítal, a každý druhý advokát by to po prvním kole vzdal. Tak moc to nemělo na první pohled řešení. Přesto jsem na ně tehdy přišla. Jako v řadě dalších případů v rámci celé ČR. Ovšem nikdy jsem se ještě nedočetla, že jsem faktury vystavovala jako starostka, v tom je Týden na severu originální. Musím toto spojení kategoricky odmítnout. Starostkou jsem od dubna minulého roku, a chápu tuto funkci jako službu městu Mohelnice, která jednou skončí. Naopak v advokacii pracuji od poloviny devadesátých let, kariéru jsem zahájila výhrou u Ústavního soudu, který tehdy vynesl přelomové rozhodnutí, že starosta bez souhlasu orgánů obce nesmí podepisovat, a pokud podepíše, je to neplatné. Tím jsem zachránila majetek obce Dolní Bečva v hodnotě přes 100 milionů, a za odměnu si zařídila kancelář. Tehdy se psalo jen o tom úspěchu, a nález změnil zákon o obcích. Odměna, a také nebyla malá, byla všem ukradená. Proč je to dnes jiné? Že člověk, který dělá nějakou profesi, se živil a nadále živí vlastní prací a ne politikou? Znamená to, že když jsem starostkou, je špatně, že jsem před tím pracovala? Jak souvisí daný právní případ s tím, že jsem dnes starostka? A dokonce to záměrně spojovat s pojmem „starostka vyfakturovala“, když je to lež? Až podepíšu něco jako starostka, prosím. Tedy tuto reakci tedy píši zejména z tohoto důvodu – starostka nikdy nic nevyfakturovala, vyfakturovala advokátka, a to na základě rozhodnutí obce, kterou zachránila před faktickým bankrotem, to celé před pár lety, v době, kdy starostkou zdaleka nebyla. A hlavní cíl toho článku? Uniká mi ten veřejný zájem, který mají média sledovat. Vzbudit lidskou závist? To marně. Mohelničtí dobře ví, že jezdím v Mercedesu a BMW. I to, že mám dům a na zahradě bazén. Ale taky ví, že jsem začínala jako jedna z tří dětí průměrné rodiny a od nuly. I proto mne volí, jsem od dětství jedna z nich. I když jsem dnes občas v televizi. Nejsem politik, co šel do funkcí ze školních lavic, aby tam vydělal. Napřed jsem budovala profesní kariéru, a živila a živím se jí. Nešla jsem tedy do politiky vydělat jako jiní, a nemusím se v ní proto ani držet. Dává mi to neskutečnou svobodu, i v tom, že jsem prostě neuplatitelná. Politiku dnes dělám jen proto, že se mi chce, a protože mi jde o mé město. Co však nemohu připustit, aby proto, že ho dnes řídím, bylo zasahováno do mé profese podobným nepravdivým spojením. Stejně jako jsem se vší vážností napomínala kolegu zastupitele, který opakovaně řekl na zasedání zastupitelstva „paní advokátka nám tady říká“. Protože tam jsem v roli starostky města. Tyto role striktně odděluji, a tuto korektnost žádám i od médií. Na prahu padesátky a po více jak dvacetileté profesní kariéře to nemohu nechat bez povšimnutí jen proto, že se někomu nelíbí, že jsem usedla do volené funkce, abych město dovedla po pár měsících krize bezpečně do voleb. Ostatně kolegové advokáti mi říkali, že jsem blázen. Jak čtu podobné články, tak asi ano, ale to město mi za to stojí.