ZPRAVODAJSTVÍ

Karel Rašner: „Byl jsem docela líné dítě, u žádného sportu jsem dlouho nevydržel.“

27. února 2020, 20:00, Vladimíra Bartoňová
Karel Rašner: „Byl jsem docela líné dítě,  u žádného sportu jsem dlouho nevydržel.“ Ještě mu není ani patnáct a už kraluje zábřežským sportovcům. Z loňského devátého místa udělal kanoista Karel Rašner obrovský skok. Na nejvyšší příčku v anketě O nejlepšího sportovce roku města Zábřeha ho vynesly úspěchy z mistrovství světa v Bosně a Hercegovině, kam se jel podle svých slov „rozkoukat“. Domů se pokračovatel rodinné tradice vrátil s pěti cennými úlovky.

 Tři stříbrné a dvě bronzové medaile. Čekal jste takový úspěch?
Jel jsem tam spíš jen tak na zkušenou, žádné velké výkony se ode mne neočekávaly. V umístění jsem doufal do 10. místa. Soutěžení na jedné z divočejších řek světa jsem si užil, medaile byly příjemným bonusem.

Jak jste se cítil ve světové konkurenci?
Byl jsem hodně ve stresu. V podstatě jsem tam byl nejmladší. Soutěžil jsem v juniorské kategorii do 18 let, v jedné disciplíně pak mezi třiadvacetiletými. Předjeli jsme totiž naše dva debly, tak jsme museli jet místo nich.

Jaký jste si přivezl nejsilnější zážitek?
Deblovou jízdu – s parťákem spolu jezdíme jen na závodech, takže nejsme moc sjetí. Tam se nám to moc nepovedlo, ale zajeli jsme dobrý výsledek. Na druhé místo to stačilo.

Chtěl jste kanoistiku vždycky dělat?
Je to rodinná tradice, dělal ji můj táta i strejda, oba se dostali do reprezentace. Poprvé jsem s nimi vodu jel asi v šesti letech, závodit jsem začal v deseti. Chytlo mne to napoprvé.

Když jste začínal, jaký jste měl cíl?
Já jsem byl docela líné dítě. Předtím jsem pár sportů zkoušel, ale moc dlouho jsem u toho nevydržel. Měsíc u florbalu, tři měsíce ve fotbalu…

Kvůli čemu tento sport děláte?
Je to pestrý sport, hodně adrenalinový. Jsem soutěživý typ a hodně mne baví, že mohu cestovat a poznávat nové řeky a tratě. Zároveň mi poskytuje odreagování.

Jak si udržujete fyzičku?
Posilovnou, plaváním, běháním, lyžováním… Jednotlivě na závodění by to ale nebylo. Prostě musím u toho být mokrej. (smích)

Jezdíte i v zimě?
Začínáme koncem dubna a končí se v říjnu. Když jsou teploty kolem nuly, už to na řece moc příjemné není.

Za pět let závodění máte titul mitra republiky a vicemistra světa. Kolik je to medailí a pohárů?
Z mistrovství světa tři stříbrné a dvě bronzové, z Česka určitě víc jak 30. Mám je vystavené v poličce, ještě je tam místo. (smích)

Budete v rozšiřování sbírky pokračovat?
Pokud se to povede, byl bych určitě rád. Nominace ale budou teprve probíhat. Při troše štěstí a správném tréninku je možné, že bych mohl příště bojovat i o titul. Letos to ale bude jen mistrovství Evropy, takže konkurence by měla být určitě menší.

Trénuje vás táta. Jaké to je?
Samozřejmě super, i když to občas skřípe. Kanoistika je tvrdý sport a vyžaduje tvrdý trénink. Je to o vytrvalosti, ale také o technice a umění číst vodu. Naposledy jsme spolu závodili před třemi roky. Samozřejmě vyhrál (smích).

Co vám víc pasuje, sjezd nebo slalom?
Mám to půl na půl, vedou mne, abych dělal oboje, protože se to vzájemně doplňuje.
Vraťme se k zábřežské sportovní anketě. Jaký byl první pocit z letošního vyhlašování výsledků?
Tak nějak jsem doufal, že bych mohl být na prvních třech místech. Protože proti dospělým je hodně těžké závodit. Nakonec z toho byla příčka nejvyšší. Večer jsem si užil, pyšná byla i celá rodina.

Máte nějaký kanoistický sen?
Reprezentaci - tu jsem si loni splnil. Určitě bych ji chtěl ještě doplnit o slalomovou reprezentaci a dosáhnout na světový mistrovský titul. Olympiádu bych viděl reálnou až okolo 23 let.

Sponzoruje vás někdo?
Je to hodně náročný sport, hlavně příprava. Sponzoruje mne tátova firma, od které mám lodě, a dále domácí a zahraniční sponzoři. Závody platí svazy, ale i tak osobní náklady počítáme okolo deseti tisíc za závod, náklady na sezonu pak ve stovkách tisíc. Za pět soutěžních let už by to bylo docela slušné auto.

Jaká bude budoucnost kanoisty Karla Rašnera?
Studuji první rok gymnázia, další cestu ještě nemám úplně rozmyšlenou. Ale kdyby to byl sport, bylo by to fajn. A když už nebudu moci závodit, chtěl bych ve vodních sportech pokračovat alespoň jako trenér.


Foto: bav

Karel Rašner (druhý leva) při přebíráni ceny města.


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Tento článek dosud nikdo neokomentoval, přidejte svůj názor.

ZA KULTUROU ZADARMO

 VYHODNOCENÍ

V minulé soutěži se o volný vstup na zábřežský Akustikfest správnou odpovědí nikdo nepřihlásil, nemá tedy žádného výherce.