JAK TO VIDÍM JÁ: Otázkou zůstává, jak se ke všemu postaví „boss“

 „Mám tady nedodělanou práci,“ usmíval se Jozef Zavadil při našem nedávném hodinovém rozhovoru. Nemyslel tím uplynulý ročník, kdy převzal mužstvo kolem kapitána Tomáše Sedláka v průběhu ledna, ale právě sezónu před deseti lety. Tehdy musel vedoucí tým třetí nejvyšší soutěže opustit v době, kdy měl na prvním místě tabulky luxusní náskok. Postupovou smetanu pak za něj slízli jiní. „Šumperku dlužím první ligu,“ dodal před necelým měsícem.
Jozef Zavadil je odborník, který by to mohl dokázat. Hokeji a hráčům rozumí jako málokdo. Je sečtělý, obrovsky zkušený, vyznávající nejmodernější trendy. Za každých okolností vyžaduje a očekává stoprocentní disciplínu, pečlivost, odhodlání a touhu pracovat pro mančaft. Ke všemu disponuje cennými kontakty po celé Evropě. Bezpochyby je to muž na svém místě, jenž má dost schopností k tomu, aby vrátil klub vyznávající žlutomodré barvy zpátky na výsluní.

Otázkou zůstává, jak se ke všemu postaví „boss“ Velčovský. Kam až budou sahat jeho ambice? Měl by o první ligu zájem? Podaří se mu sehnat dostatek finančních prostředků? Neupřednostní raději ekonomicky méně náročné působení na druholigové úrovni?
Zavadila bych si dokázal představit jako trenéra a manažera v jedné osobě. Po vzoru fotbalové Premier League, kde vůdci anglických týmů z kapitánských můstků bezmezně zodpovídají za nákupy všech hráčů. Naplňte mi v rámci možností měšec balíkem zlaťáků, já si postavím mužstvo k obrazu svému a potom ponesu veškerou zodpovědnost za předváděnou hru a dosahované výsledky. Takhle to ale v Šumperku nejspíš úplně nefunguje. I když hlavní kormidelník stál o setrvání Vladimíra Cinka a návrat Aleše Holíka, ani jednoho z nich dračí fanoušci v nadcházejícím období neuvidí.
„Hokej rozhodně nedělám kvůli penězům. Patnáctého v každém měsíci mi chodí pravidelný důchod a k tomu mám bohaté děti,“ často vtipkoval Jozef Zavadil. Až nevšedně otevřený a upřímný svéráz, co se neschovává za nudné fráze, je z novinářského pohledu vděčným objektem. Pozápasové „tiskovky“ po jeho příchodu byly šťavnaté a výživné jako už dlouho ne. Co na srdci, to na jazyku. Jen stěží si sportovní redaktor může přát víc.