JAK TO VIDÍM JÁ: Fandi, ale zůstaň člověkem. Pojďme se sportem hlavně bavit

 Pod nekompromisní palbou zuřících diváků se nejčastěji ocitají „dobrodruzi“, kteří pokládají hlavu na špalek dobrovolně. Stát se rozhodčím, to chce pořádnou odvahu. Jedná se totiž o roli velmi nevděčnou. Na vyřčení jednotlivých verdiktů mají nepatrný okamžik a nedejbože, když se spletou. Všechno je podplacené, zkorumpované, dopředu ovlivněné a zbarvené dočerna. Hotovo, šmytec. Jaká společnost, takové mravy. Vždyť se podvádí úplně všude, tak co se divíme, mávají rukou nabroušení škarohlídi. Přitom dochází ve většině případů k pouhému selhání lidského faktoru. Nikdo totiž není bezchybný ani neomylný.
Nezdravou atmosféru, která v České republice v mnoha ohledech panuje, pociťují na vlastní kůži i nejdůležitější aktéři samotného představení. To, co občas slýcháváte na tribunách hokejových a fotbalových stadiónů, vás nutí k zamyšlení, jestli náhodou neobýváte planetu opic. Primitivního a nesoudného druhu s evidentními agresivními sklony. Normálně smýšlející jedinci můžou tak akorát kroutit hlavami a podivovat se nad tím, v jaké neandrtálské společnosti se momentálně nacházejí. Ať už jsme doma, modlí se mnozí z nich s tím, že něco takového jednoduše překračuje únosnou mez.
Vyhlášení křiklouni nešetří vůbec nikoho. Hráče týmu, kterému „fandí“, ani vybrané oběti na straně soupeře. Paradoxu se rovná fakt, že se s oblibou zaměřují na známé tváře, které v kariéře něco dokázaly. Snad ze závisti, že něco umí? Jako by právě profesionálové s bohatou minulostí mohli za to, že se hokejových Draků týká jen boj o holou záchranu v první lize a v prohraném zápase nejsou schopni trefit ani poloprázdnou bránu (= duel s Litoměřicemi). Rozum někdy zůstává stát.
Ne nadarmo se traduje: co Čech, to trenér. Hanit a kritizovat dokáže ve větší či menší míře úplně každý. Po hříchu se většinou jedná o ryzí nesportovce, kteří za celý život ani jednou nedrželi hokejovou hůl, nekopali do balónu, nebruslili, neházeli na koš, nelyžovali nebo s píšťalkou v puse nepískali kamarádům sebemenší „srandamač“. Kdyby ano, jsem přesvědčený o tom, že by se takhle nechovali a prokazovali by daleko větší pochopení a úctu.
Fandi, ale zůstaň člověkem. Pojďme se sportem hlavně bavit!