JAK TO VIDÍM JÁ: Ať se to někomu líbí, nebo ne, nalití čistého vína nezaškodí

 Na Tyršově stadiónu sáhli v letních měsících k důkladné přestavbě týmu. Obměněný soubor plnil v dlouhodobé fázi sezóny roli favorita, ale jak už bývá v Šumperku zvykem, převážně jen v domácím prostředí. Venku prohrál devět z devatenácti zápasů, což je na plně profesionální kolos docela jalová bilance. Kletba z posledních let provázela dračí partu i v novém složení.

Nejpodstatnější díl viny na tom nesla nízká produktivita. Ve venkovních řežbách se podařilo nastřílet 58 gólů, čímž se družstvo kolem kapitána Gewieseho zařadilo na průměrnou úroveň Kopřivnice a Opavy. Není divu, že trenérský štáb neordinoval svým svěřencům žádná útočná harakiri a většinu trumfů vsadil na poctivou defenzívu. Při plnění obranných úkolů patřili žlutomodří k nejlepším celkům napříč všemi druholigovými skupinami.

ODVRÁCENÁ POTUPA

Základní cíl se splnil. Draci popravdě nijak zvlášť neexcelovali, ale východní divizi se jim povedlo dokončit na prvním místě. Druhý Hodonín zaostal o bod, stále se lepšící Valašské Meziříčí o jedno klasické vítězství.
Čtvrtfinálové soupeření s podceňovaným Pískem bylo věrnou kopií loňského dramatu proti Kopřivnici. Doma bez větších potíží, v odvetách povážlivé hazardování. Šumperští hokejisté opětovně dojížděli na jalovou koncovku a z mladičkého brankáře Martina Hausera dělali adepta pro národní mužstvo. Když se k tomu přidala skutečnost, že neuměli ubránit jediný schopný útok na straně Jihočechů, oheň byl okamžitě na straše. Rozhodovat muselo až páté utkání.
Pokud by ho projeli, jednalo by se o jeden z největších a nejostudnějších propadáků v novodobých klubových dějinách. Při vší úctě k píseckým bojovníkům, po třech zápasech nemělo být co řešit. Ať se to někomu líbí, nebo ne.

HOKEJOVOST NESTAČILA

Semifinálový protivník z Moravských Budějovic, to byl odlišný výkonnostní kalibr. Hrál se úplně jiný hokej. Daleko rychlejší a hodnotnější. Šumperk promrhal klíčové druhé střetnutí, které měl rozehrané natolik dobře, že mohl oprávněně pomýšlet na získání dalšího zápasového bodu a s ním spojené vedení 2:0. Jenže padl po nájezdech, v první dvacetiminutovce třetího duelu zahodil řadu zajímavých příležitostí a za přetrvávajícího nerozhodného stavu (1:1) začal přicházet o potřebný klid. Jakmile deset minut před koncem podruhé inkasoval, efektivnější Žihadla byla zničehonic ve výhodě. Stačilo jim proměnit těžce vydřený mečbol.
Semknutá ekipa z Vysočiny jedinečnou příležitost nezahodila a otevřenou sériovou partii, v níž ve třech případech mluvily častější střelecké možnosti a větší hokejovost ve prospěch soupeře, překulila slavně na svoji stranu.

BRANKÁŘ, KANONÝR, „BODOVAČ“

Drakům zbyly jen oči pro pláč. Z jakých důvodů? Sice měli dva relativně vyrovnané gólmany, ani jeden z nich ale nedosahoval kvalit, jakými oplýval třeba budějovický fantom a držák Dominik Groh. Zvláště Polívkovo angažování se moc nepovedlo, strážce s extraligovými zkušenostmi příliš nepřesvědčil.
Osudově haprovala zejména finální fáze. Góly, které v uplynulém ročníku padly s přispěním Jiřího Půhoného (27+36) a Michala Vymazala (14+37), se nahradit nepodařilo. Stačí připomenout, že nejlepším střelcem v základní části byl šestnáctibrankový zadák Tomáš Sedlák, nejvíce kanadských bodů (15+25) nashromáždil veterán Plášek a v play-off předčil všechny forvardy sedmibodový bek Petr Gewiese. Šumperku více než kdy jindy chyběl konstantně chytající brankář, osvědčený kanonýr i pravidelný „bodovač“.

ŠLÁPNUTÍ VEDLE?

Ze zahraničního doplnění se vyklubali jedinci, co sice zapadli, ale že by výrazněji převyšovali ostatní členy kádru? To určitě ne. Nejčastěji vyčníval Dmitrij Vorobjev, jehož šikovné ruce vykouzlily nejednu technickou parádu. Zároveň se ovšem vyskytly zápasy, v nichž ruský bohatýr šetřil s pohybem a hokejovou dřinu by nejradši podstupoval vestoje. Vyřazovací „mače“ díky neochotě důkladněji šlápnout do bruslařských pedálů dohrával ve čtvrté lajně.
Krajan Vladimir Antonov a slovenský útočník Michal Romančík střídali dobrá období s horšími a slabšími. Samostatnou kapitolou byl vytáhlý obránce Nikolaj Tolokonnikov, jehož problémy s vyřízením víza se protahovaly jako nekončící telenovela. Suma sumárum – žádná sláva. Ať se to někomu líbí, nebo ne, cizinci musí tvrdit muziku daleko hlasitějším způsobem. Zvlášť když mají záznam ve věhlasné kontinentální KHL.

ČISTÉ VÍNO NEZAŠKODÍ

Trenér Jozef Zavadil přes veškerou snahu svůj tým do vytýčeného finále nedovedl. A to mohl oproti loňskému play-off operovat s daleko početnějším výběrem. S přibývajícím časem působil stále nakrknutějším dojmem. Vadily mu malé hráčské počty na trénincích, neuspokojivé výkony opor v čele s Karlem Pláškem, přímé přenosy internetové televize LifeTV.cz a v neposlední řadě i odlišné názory na fungování profesionálního klubu. Ač se Zavadilův pracovní vztah s Vladimírem Velčovským mohl zdát navenek jako poklidný a bezproblémový, ani zdaleka to nebylo tak růžové. Před listopadovým utkáním v Moravských Budějovicích byl dokonce slovenský stratég kompletně sbalený a napevno rozhodnutý, že v Šumperku předčasně skončí. Zpráva, že nebude ochoten v rozdělané práci pokračovat, není z výše uvedených příčin žádným velkým překvapením.
Pouze z jedné poloviny úspěšné soutěžní období odhalilo, že ne všechno klapalo, jak by za ideální konstelace mělo. Přestože byla hranice mezi postupem a nepostupem do kýžené finálové série velmi tenká, vymlouvat se v prvé řadě na malou porci štěstí, by nebylo úplně férové. Konzumace poctivě nalitého čistého vína občas nezaškodí…


Foto: Petr Fišer

Fanoušci si jako obvykle zvolili nejoblíbenější Draky. Největší popularitě se těšili Dmitrij Vorobjev, Tomáš Sedlák a celkový vítěz divácké ankety Karel Plášek.