HOKEJOVÉ OTÁZKY: Budou mít odchovanci zájem? Zůstanou kostlivci ve skříni?

 „V Šumperku máme deficit ohledně odchovanců. Chybí nám jedinci se vztahem k regionu, takzvaný klubismus,“ konstatoval těsně před pádem do druholigové propasti vůdce mužských Draků. Nepěkně tím namíchl skupinu trenérů a funkcionářů, která ve stejné hale provozuje mládežnický hokej a stará se o výchovu nadějí až po juniorskou kategorii. Pro neznalé: šumperské hokejové prostředí je podivnou raritou, dělí se totiž na dvě společnosti, které nemají nic společného a každá se věnuje své činnosti samostatně. A jak se zdá, ke spojení a fungování pod jednou střechou jen tak nedojde. „Vyznělo to trochu zvláštně. Jako bychom za to, že se neudržela první liga, mohli právě my. Přitom jsme za poslední roky uvolnili do mužů nespočet našich hráčů a nevyžadovali za to žádné finanční kompenzace. Otázkou zůstává, proč jich v Šumperku zůstalo tak málo,“ vzkazovala druhá strana Velčovskému.
Mít mančaft plný odchovanců, který šlape a je úspěšný? Sen každého klubového manažera! Je to totiž nejlevnější varianta s ohledem na náklady a s povděkem ji kvitují i oddíloví příznivci. Není nad to, když můžete fandit někomu, koho znáte osobně a v nejlepším případě je vaším kamarádem, známým nebo rodinným příslušníkem.
Bývalo pravidlem, že za ligové Draky nastupovalo v jednom mužstvu až deset místních hokejistů. Jenže v posledních letech jako když utne. Postupně zmizeli Peksa, Fischer, Malý, Starý, Novotný, Skoumal, Matějka, Cink, Langr, Navrátil, Prokopec, Žálčík, Ondráček a někteří další. Pšenka v Šumperku nekvetla ani hostujícím Pekrovi, Kindlovi či Orsavovi. Do závěrečných zápasů předešlého neúspěšného ročníku zasahovali jen obránci Gewiese a Drtil a paběrkující útočník Hroch…
Ne každý odešel hledat štěstí jinam dobrovolně a z vlastního rozhodnutí, ne každému se zamlouval způsob, jak s ním bylo zacházeno. Kostlivci, které Vladimír Velčovský odhazoval do skříně, se mu můžou vracet jako bumerang. Ale taky ne. Všechno ukáže až čas. Pomoc „levné pracovní síly“ by každopádně potřeboval.
Kolegové z fotbalového Šumperka si v poměrně nedávné minulosti prožili něco podobného. Zpětně museli litovat, že se vcelku lehkovážně zbavili Šinogla, Garguláka, Tejkla a dalších tehdy nepotřených mladíků. A to na úkor přehnaných ambicí a nekoncepčně nabíraných nádeníků odjinud, kterým byli žlutomodré barvy víceméně lhostejné. Přitom v nejednom případě nedosahovali kvalit domácích hráčů, kteří zůstávali jen na lavičce nebo byli odejiti, odsunuti, vyhozeni či prodáni za hubičku.
Fotbal se poučil a vydal se po správné cestě. Hokej je zpátky v bodě nula a neminou jej nelehké časy. Bude velmi zajímavé sledovat, jak si s tím Vladimír Velčovský poradí. Jisté je to, že ho nečeká nic jednoduchého…