LISTÁRNA

Základní sociálně demokratické hodnoty dnes Jürgen Kocka Jürgen Kocka Předně: Je třeba rychle dosáhnout shody, že i nový program SPD bude trvat na základních hodnotách svobody, spravedlnosti a solidarity. Odkazují na Francouzskou revoluci, na osvícenství, na humanismus a křesťanskou etiku. Ačkoliv si žádná jiná strana z této trojice neudělala značku, tyto tři základní hodnoty mají ohlas i mimo rámec sociální demokracie a souvisejí s poselstvím spolkové ústavy. Skutečně si zasluhují shodu, zejména ve vzájemné kombinaci. Vždyť svoboda ve spojení se spravedlností a solidaritou neznamená jen nepřítomnost donucování, ale i absenci nouze, nejen svobodu individuálního jednání, ale i společné tvorby. Spravedlnost v sociálně demokratickém smyslu neznamená jen rovnoprávnost a rovnost startovních šancí, ale i rovnost základních šancí životních. Ve spojení se svobodou není ovšem spravedlnost totožná s rovností a rovnostářstvím, nýbrž je zcela slučitelná, ba nutně spjatá s určitými druhy nerovnosti. Solidarita znamená ochotu stát při sobě za rámcem právních závazků, znamená odpovědnost za vývoj celku, znamená smysl pro celek, angažovanost a participaci. Spojení tří základních hodnot je rozhodující, způsobuje také napětí mezi nimi a v praktické politice stále znovu vyžaduje vzájemné vyrovnávání. Za druhé: Shody je třeba docílit také v tom, že sociálně demokratické základní hodnoty se musí v každé historické situaci znovu formulovat. Připomeňme si známou větu Willyho Brandta z roku 1992, že „každý čas si vyžaduje svoji odpověď a musíme být na výši doby, chceme-li dosáhnout dobra“. Připomeňme si také, že i dříve SPD historicky aktualizovala základní hodnoty. V klasickém dělnickém hnutí, v době Bebelově, Ebertově a ještě i Schumacherově, byla sociálně demokratická definice sociální spravedlnosti vlastně slepá vůči rovnosti pohlaví. Teprve v následujících desetiletích vzrostlo také pochopení, že k sociální spravedlnosti patří i rovnost pohlaví. Dnes už se to uznává, i když ještě zcela nenaplňuje. Za třetí: Tím vyvstává otázka, které rozhodující změny od berlínského programu z konce osmdesátých let jsou významné pro dnešní novou formulaci základních hodnot. Mnohé se ukázalo až v posledním desetiletí, ve skutečnosti jde však o část dlouhodobých procesů. Dostali jsme se do dříve nevídané sociální a ekonomické krize. Jejími vzájemně souvisejícími hlavními momenty jsou rostoucí nezaměstnanost, rostoucí státní zadlužení a kulhající hospodářský růst. Krize vyžaduje nové určení vztahů mezi hospodářstvím, společností a státem, nemá-li se dále zostřovat. O "občanské společnosti" (Zivilgesellschaft či soziale Bürgergesellschaft) se v roce 1989 sotva diskutovalo, dnes je to ústřední téma veřejné diskuse v SPD a v odborech. Co za tím vězí? Udržitelný rozvoj je dnes ústředním tématem zcela jinak než v roce 1989: netýká se jen – nebo především – ničení přírody a politiky pečující o životní prostředí, ale je zobecněn a má nové těžiště ve vzájemném vztahu generací. Vzhledem k demografické perspektivě, jejíž krajní problematičnost jsme si uvědomili – po staletí počet obyvatel rostl, několik desetiletí klesá – se budoucnost stala opět naléhavým problémem politiky. Rozpor Západ-Východ, který byl po celá desetiletí ústřední (studená válka, dva německé státy a dvě německé společnosti, také rozpor mezi komunismem a sociální demokracií), se rychle vzdálil do minulosti. Jaké důsledky z toho vyplývají pro sociálně demokratické sebevědomí? Jak se to odrazí na mírových politických cílech sociální demokracie? Nastala zrychlená internacionalizace, z jedné strany jako evropeizace, z druhé jako globalizace. A pokračuje. Za čtvrté: Nadále jsou tu mnohé věci, jež sociální demokracie po půldruhé století pociťuje jako výzvy, které se jí týkají, např. sociální nerovnost. Ta se zostřila. Její vzorec se však mění. Rozpor mezi mzdovou závislostí a "samostatností" ztrácí svou vyhrocenost. Za páté: Co z toho vyplývá pro přeformulování základních sociálně demokratických hodnot? Co by mělo následovat? Svoboda Formulace berlínského programu se mi zdají být nadále výstižné, mělo by se však ujasnit, že svoboda v sociálně demokratickém chápání znamená vždy individuální nebo společnou svobodu tvorby. Vedle "svobody od něčeho" je třeba zdůraznit "svobodu pro něco". Především je ale třeba, opět s Willym Brandtem, svobodu mnohem více zdůraznit. (V preambuli berlínského programu "Co chceme" zmínka o svobodě vůbec chybí!) Patos svobody, jenž ve 20. století vyvěral z boje proti diktaturám, dnes sice pro většinu lidí vyprchal, je však na čase jej nyní přeformulovat a nově zakotvit: jako svobodu mnoha lidí, také a zejména v každodennosti, jako svobodu tvorby, individuálně a společně, z vlastní iniciativy, jako radost z rozhodování, z dynamiky a ze samostatné činnosti. Proč? Protože (a) způsobilost ke svobodě obecně vzato vzrostla....