LISTÁRNA

Představení legiovlaku veřejnosti v Šumperku 20 – 25. srpna.   Navazuji na druhé zamyšlení k legiovlaku opakováním. Tento text nemá ambici pravdy. Nesouhlasící čtenářky a čtenáři nechť mají  svoje verze.   I ty nesouhlasící prosím teď a při prohlídce legiovlaku  o zamyšlení, jestli tehdejší skutky 1919 se projevují (neprojevují) v roce 2019. Je to dobře nebo špatně ?   Pojmeme-li téma „legiovlak“  coby cibuli, tak při loupání druhé vrstvy byl připomenut počátek dobrovolného zapojení krajanů ze světa, lidiček z Čech, Moravy a Slezska do boje proti vídeňskému mocnářství.   Věnujme se třetí slupce, kterou je podpora vzniklé dobrovolnosti. Aby plamen nezhasl, aby jenom nedoutnal, ale správně hořel.   Z historických pramenů je zřejmé, že Masaryk, Beneš a Štefánik zjistili potenciál dobrovolníků – legionářů. Dospěli k poznání, že je potřebné se dobrovolníkům – legionářům věnovat, že nelze čekat na nějaký samospád, ono se to, samo se to.   Jsou zdokumentovány osobní návštěvy jmenovaných i dalších představitelů zahraničního odboje přímo u dobrovolníků – legionářů. Pusťme fantazii na špacír a zkusme si představit dopravní poměry okolo roku 1919 v kombinaci s válkou.   A oni jezdili. Jednu z návštěv na Sibiři málem Štefánik nepřežil. Jezdili i ti ze  „střední“ vrstvy funkcionářů a velitelů. Nejezdili jenom po slavnostních přehlídkách a švédských stolech, ale stýkali se i s řadovými bojovníky. Snažili se pomáhat i při „obyčejných“  starostech. Lze napsat, že to byly také kontroly. Porovnání informací se skutečností na vlastní oči, uši a hmat.   Bůh ví, jak by to s Československem dopadlo, kdyby tehdy vládla častá současná praxe. Na událost reagovat pohodlně a hlavně lacino – zaplácnout to (jen)  prachama.   Za členy Československé obce legionářské ze Šumperka a okolí ing. Jiří Skrbek.