V pořádku, ale mám obavu, že nechápete, co jsem chtěl říct. Víru s náboženstvím si nepletu, pro mě to jsou synonyma (aspoň pro tuto diskuzi). Neřeším, jaká je ta jediná pravda, ale to, že ji téměř jistě nemá nikdo z nich a nijak to nikoho nevzrušuje. Víru vidím opravdu jako berličku, někdo chlastá a někdo věří, že jeho život stejně někdo řídí a že mu třeba někdy pomůže, když oddrmolí dostatečný počet modliteb. Trošku to samozřejmě přeháním, ale jde mi o ten princip. Ale v žádném případě to neberu jako „mrzáctví“, ale jako jakýsi duševní doping.