Postoupit chceme i kvůli tátovi, pronesl na jaře neudržitelný tahoun „maletínské mlátičky“ROZHOVOR

 Na startu jara jste popravil Kožušany pěti přesnými zásahy. Je to váš osobní rekord?
"Jednou už jsem pět gólů dal za divizní Konici. Ale byl to jen přátelák."

Zatím se vám po zimní přestávce nebývale daří, jako by vám "prospěl" odchod nejlepšího podzimního střelce Aleše Masopusta. Větší zodpovědnost za ofenzivní produkci celého týmu, která teď leží na vašich bedrech, vám evidentně nevadí.
"I na podzim jsem měl spoustu šancí, ale neproměňoval jsem jich tolik, kolik bych si přál. Trefil jsem se jen devětkrát, Aleš jedenadvacetkrát. Naše spolupráce fungovala, spíš jsem se ho snažil do gólovek dostávat dobrou přihrávkou. Na jaře se štěstí obrátilo, během několika úvodních kol se mi povedlo nastřílet stejně branek jako za celou první polovinu. Velké zásluhy na tom mají moji spoluhráči, kteří mi v tom hodně pomáhají."

V čem se skrývá hlavní síla Maletína?
"Ve výborné partě, padli jsme si do noty. Nechybí nám hráčská kvalita a ani dobrý přístup k tréninku. Scházíme se třikrát týdně minimálně v deseti."

Co by se muselo stát, aby jste excelentně rozehranou sezonu nedovedli k celkovému prvenství a tím pádem k postupu do I. A třídy?
"Všechno záleží jen na nás. Nevidím překážku, která by nám v tom měla zabránit. I když vedeme tabulku s velkým náskokem a většinu zápasů pro sebe rozhodujeme značným rozdílem, motivace nám nechybí. Je pořád stejná. Chceme vyhrávat a zároveň těšit naše fanoušky útočným fotbalem se spoustou gólů. Nikoho nepodceňujeme, ke všem soupeřům přistupujeme s respektem. I proto, že se proti nám chtějí vytáhnout jako proti nikomu jinému v soutěži, musíme být neustále pokorní a ostražití."

V Maletíně nastupuje i váš mladší bratr Lukáš. Není škoda, že při jeho potenciálu působí jen na úrovni I. B třídy?
"Po neshodách s vedením Zábřeha vyslyšel naše prosby a vrátil se, za což jsme byli hrozně rádi. Jsem přesvědčený o tom, že ani v I. B třídě na fotbalové kvalitě nic neztrácí a naopak se fotbalem baví daleko víc než v Zábřehu. Pro celé mužstvo je to veliká vzpruha, ostatní hráči jsou s jeho vydatnou podporou jistější a sebevědomější. Je u nás spokojený."

Nedávno jste se museli smířit s předčasným odchodem vašeho táty, který byl dlouhá léta hybnou pákou celého klubu. Jak moc je složité soustředit se na fotbal ve chvíli, kdy ztratíte někoho takhle blízkého?
"Už je to měsíc, co jsme se s ním na pohřbu naposledy rozloučili. K fotbalu nás vedl odmalička, oba jsme mu to za moc vděční. Bylo to hodně těžké, o to víc se teď snažíme, abychom mu tam nahoře udělali radost tím, že postoupíme. Každému, kdo v Maletíně jakkoliv pomáhá a přispívá k pozvednutí klubu na vyšší úroveň, patří moje upřímné poděkování."

Milan Michalčák sází do branek soupeřů jeden gól za druhým.