Ostrý ranař Miroslav Bartoš podepsal německému Ingolstadtu a jásá: „Splnil se mi sen“
20. ledna 2016, 17:00, téma AMERICKÝ FOTBAL, Petr Fišer, Milan Kolařík
Šumperský odchovanec na mateřský oddíl nezapomíná. Pomáhá v něm s přípravou hráčů, jimž předává nabyté zkušenosti. Ať už teoretickým nebo praktickým způsobem. U Panterů se dokázal vypracovat do části týmu, která souběžně hrála i rakouskou ligu. Také stačil nakouknout do české reprezentace a odehrát v národním dresu některé přátelské zápasy. Teď se mu splnil i dávný sen spojený s klubovou kariérou – prorazit s americkým fotbalem za hranice republiky. „Kromě Ingolstadtu jsem měl na stole velice zajímavé nabídky z Rakouska a slovenské Trnavy. Do jisté míry jsem rakouskou možnost odpískal kvůli jazykové bariéře, i když musím uznat, že zahrát si jejich kvalitní soutěž po mých zkušenostech s Black Panthers by mě lákalo,“ nezastíral Bartoš.
Robustní hráč nastupující na pozici defenzivního lajnaře sbíral ze všech stran indicie, že tým z města proslaveného automobilovou výrobou o něj opravdu vážně stojí. „Za Ingolstadt nastupuje jeden z pražských spoluhráčů. Potvrdil mi, že o mě mají velký zájem. Proto jsem neváhal a pustil se do komunikace s trenérem Eugenem Haafem.“
Ranař vážící 123 kilogramů a měřící 188 centimetrů se rozhodl hodně rychle. I s ohledem na to, že jeho německý chlebodárce prahne po posunu do první ligy. „Mohl jsem si určit podmínky, které by mi vyhovovaly. Ze dne na den se uskutečnilo to nejlepší, co se uskutečnit mohlo – prakticky jsem se stal profesionálním hráčem,“ netajil upřímné nadšení.
Pětadvacetiletý odchovanec Dietos připouští, že nadcházející dny pro něj nebudou ničím jednoduchým. Vidina premiérového zahraničního angažmá a s ní spojený nastartovaný motor ale ženou příkladného dříče dál. „Za tři týdny odjíždím na první tréninkový kemp a moc se těším. Na nové spoluhráče, trenéry, prostředí, fanoušky a mnoho dalšího. Je to pro mě obrovská motivace. Mužstvo je velice dobře zajištěné a vypadá nadějně. Vloni skončilo druhé, letos má v plánu postoupit,“ nechal nahlédnout pod pokličku.
Cílevědomý sportovec se kromě pohledu do budoucnosti nezapomněl ohlédnout i za minulostí. „Moje upřímné poděkování patří týmovým parťákům z Prahy a všem klukům ze Šumperka. Bez nich bych to nedokázal,“ prohlásil sympaticky.
Foto: Anežka Kružíková