Klobouček, PANE PLISKA!

 Soutěž v holešovské hale, kde to velmi dobře zná, provázela výborná atmosféra. V roli diváka si ji nenechal ujít ani legendární vzpěrač Karel Saitl. V zákulisí se zdálo, že jde spíše o setkání dlouholetých kamarádů, než o důležitou národní akci. Přímo na „jevišti“ se ale bojovalo se vší vážností o každý vzepřený kilogram, o každý bod.

Pliska stál společně se svým synem za rekonstrukcí vzpěračských prken v šumperské tělocvičně. V důsledku toho se poslední tři týdny skoro vůbec netrénovalo. Zkušený borec ještě ráno před odjezdem zvažoval, že kvůli minimální přípravě na Valašsko neodjede a zůstane doma!
Přímo na místě nahlásil základy, které byly na jeho běžné standardy poněkud nízké. Po zobrazení věkové skupiny M6 (60-70 let) ovšem vyplavalo na povrch, že pokud se nestane něco mimořádného, měly by stačit na celkové vítězství. Jelikož šel na plac až jako poslední, mohl v klidu vyhlížet, jak si vedou ostatní soupeři, a případně se podle toho zařídit.

V trhu zbytečně neriskoval, zvolil jistotu a startovacích 75 kg zdolal bez jakýchkoliv problémů. Stejným způsobem si vedl o chvíli později, kdy mu přibylo ke spořádání dalších pět kilogramů. Největší aplaus si vysloužil na 85 kg. Vidina zlaté medaile ho motivovala natolik, že si poradil i s kritickou váhou, při níž záleží v nemalé míře na aktuální fyzické i psychické kondici a pohodě. Precizně odvedená práce mu zajistila nadějný náskok a zároveň větší klid do nadhozu.

Začal jej na 105 kg. Činku odlepil od země a nacvičeným pohybem ji dostal nad hlavu. Ve tváři se mu mísila úleva a radost. Protože měl prvenství jisté s předstihem, mohl soutěž odpískat a zbývající dva pokusy vzdát. Jenže to by nebyl Ladislav Pliska! Nechal si naložit o deset kilo navíc, a jakmile znovu uspěl, vydařené holešovské vystoupení se rozhodl završit na 118 kg. Přestože se mu závěrečné dílo k dokonalosti vypilovat nezdařilo, připadl mu hned dvojnásobný triumf. Klobouk dolů…


Foto: tom

To je on, „tuplovaný“ šampión…