Jiří Silný o vikýřovické resuscitaci: Tohle nebyla jen klinická smrt ROZHOVORROZHOVOR

 Bylo to opravdu tak vážné?
„Bylo. Odstartovali jsme prakticky od nuly, začalo se od píky. Muselo se vyřešit několik zásadních otázek. Za co, s kým a v čem budeme hrát. A taky nás samozřejmě zajímá práce s mládeží. I ta se musí výrazně zlepšit. Za podpory obce to dáváme dohromady. Klub chceme stabilizovat a zajistit po všech stránkách - finanční, ekonomické i hráčské. Pořád jsme teprve na začátku dlouhé cesty.“

Jak se k celé situaci postavili vikýřovičtí „radní“?
„Tohle nebyla klinická smrt. Vikýřovice se podařilo přivést zpátky k životu z posmrtného stavu. A starosta obce pan Mazánek na tom má klíčové zásluhy. Nebýt jeho pomoci a obdivuhodného zapálení Radka Doubravy, kterému osud vikýřovického fotbalu nebyl lhostejný, byl by definitivní konec. Společnými silami se snažíme o všeobecnou konsolidaci, která je nezbytně nutná. Změnit a nově nastavit se muselo úplně všechno. Včetně přístupu hráčů, který nebyl ani zdaleka ideální. Takže zažíváme totální restart. Je to běh na delší trať a zároveň i náročný proces. Rozhodně se nevyřeší ze dne na den, spíš bych to viděl na několik let.“

Jaká je vaše dlouhodobější vize?
„Jak už jsem říkal, zabezpečit klub po ekonomické stránce a víc se věnovat mládeži. Výchova vlastních odchovanců je v dnešní době strašně důležitá. Pokud jde o mužské áčko, rádi bychom se vrátili do I. B třídy. Už kvůli našim fanouškům. Někteří z nich byli neutěšeným stavem ve Vikýřovicích natolik znechuceni, že radši jezdili do vedlejšího Rapotína. Teď se postupně vracejí, protože vidí, že se něco děje a že nám nechybí snaha. Ptají se, diskutují, mají zájem.“

Vikýřovice dlouhá léta působily na krajské úrovni. Teď si zvykají na život v okresním přeboru. Jak moc složité je lanařit nové hráče, když se během několika let takhle zásadně vyklidily vydobyté pozice?
„Je to hrozně těžké. Okres se nechce hrát skoro nikomu. Přece jen je to soutěž, jejíž kvalita není taková jako v kraji. Potenciálních posil jsme měli vytipováno víc, ale ne v každém případě to bohužel dopadlo podle našich představ. I tak můžeme být spokojeni. V rámci možností se nám úzký kádr povedlo doplnit o slušné hráče. Stačí zmínit bývalé Losiňáky Davida Křepského a Marka Žídka, oba jsme získali na přestup. Navíc se nám vrátil Robert Ruprich a především Honza Křepelka. Trénujeme až v šestnácti lidech, což je počet, o kterém jsme si v předešlých sezónách mohli nechat jenom zdát.“

Zmínil jste Jana Křepelku. Není škoda, že fotbalista s takovým potenciálem hraje pouze okresní přebor?
„Určitě je. Výkonnostně má minimálně na divizi. Jeho vztah se Šumperkem ale dlouhodobě nefungoval, a to nejen jeho vinou, tak jsme toho využili. Mimo jiné se nechal zlákat tím, že spolu máme velmi dobré osobní vztahy a vždycky jsme si dokázali vyhovět. K tomu všemu čeká rodinu a na trénování nebude mít tolik času. Nám vytrhl trn z paty, s jeho přítomností se síla mužstva okamžitě zvedla o dvě stě až tři sta procent. V zimní přestávce se kádr znovu pokusíme posílit a fakt, že u nás Křepis působí, by mohl být jazýčkem na váhách při rozhodování některých hráčů, o něž máme zájem.“

Začátek nového soutěžního ročníku se vám vydařil, zatím jste neprohráli. Je pro vás postup do I. B třídy reálným cílem?
„Pro mě určitě. Možná to zní sebevědomě, ale hrát prostředek tabulky s tím, že se časem uvidí, mi prostě nestačí. Postup áčka do lepší soutěže je první meta, na kterou se chceme posunout. Úvod sezóny naznačil, že by to mohlo jít. Jsem přesvědčený o tom, že bychom měli skončit do druhého místa. Oskavu jsme jasně přehrávali i v deseti, z Líbivé jsme přivezli dobrou remízu i přes veškeré problémy, které nás potkaly. Její výsledky z předchozího ročníku nebyly náhodné, je to kvalitní soupeř se šikovnou a hravou zálohou. Vzhledem k tomu, že nám vypadla brankářská jednička Bartoš a kvůli kartám a zranění nemohli nastoupit ani kapitán Tomášek a důležitý záložník Malý, jsem bezgólovou plichtu bral. I když jsme měli více šancí, byla spravedlivá.“

Nejde se nezeptat: proč se fotbal ve Vikýřovicích dostal tam, kde se momentálně nachází?
„Ve Vikýřovicích byli vždycky hrdí na to, že je jejich mančaft z drtivé většiny tvořený domácími hráči. Jenže se usnulo na vavřínech a přestalo se s nimi pracovat. Kvalita umírala i tím, že odchody Kužílka, Bílka, Uvízla a dalších nebyly kompenzovány adekvátními náhradami. Klub musí umět prodávat i nakupovat, v tomto ohledu je nezbytně nutná vyrovnaná politika. A to se nedělo. Za samostatnou brzdu bych označil trenérský materiál. Hráčům se tréninky nelíbily, nebavily je, a i proto na ně nechodili. Všechno to byly spojené nádoby.“


Foto: Petr Fišer

Fotbalisté Vikýřovic v tom pořádně lítali. Ostudný minulý ročník vybarvili do nejčernějších barev několika nechutnými debakly. Jeden z nejtěžších utrpěli v derby s Postřelmovem.