SPORT

INSPEKTOR TÝDNE V RAPOTÍNĚ: Na záchody radši ne. Fuj!

2. září 2015, 16:00, téma FOTBAL, Petr Fišer


Rapotín - Vrátil se na místo činu. Hřiště v Rapotíně bylo jedním z několika míst, kde během své kariéry rozdával fotbalovou radost. Aktivní šedesátník ANTONÍN TITZL tak mohl nostalgicky zavzpomínat na staré časy, tentokrát z pověřené pozice inspektora Týdne. Co se na důvěrně známém stadiónu změnilo od doby, kdy ve dvaatřiceti letech začal oblékat rapotínský dres?

 „Rapotín v posledních sezónách urazil pořádný kus cesty. Z provinčního okresního klubu se proměnil v obávaného soupeře, který zdatně čeří vodu na úrovni I. A třídy. A co jsem zaslechl, nebál by se ani krajského přeboru. No, uvidíme. Podle mě by se mohlo jednat o dost tučné sousto, které by se nekonzumovalo úplně snadno. Jedno se ale musí nechat. Kouč Maňka udělal z mužského áčka nejlépe trénovaný mančaft v celé soutěži a stát se může všechno. Našlápnuto je nadějně.
Spousta práce se odvedla nejen na hráčském a výkonnostním poli. Za zmínku stojí především kvalita hlavní travnaté plochy. Bez přehánění je luxusní. Na takovém pažitu musí být radost hrát. V tomto ohledu patří Rapotín k absolutní špičce v širokém okolí a většina oddílů mu může jen tiše závidět. Velmi užitečný je i vedlejší tréninkový plácek, který se určitě hodí. Stejně jako světelný ukazatel v elektronickém provedení informující o průběžném stavu i probíhající hrací době. Diváci díky tomu nemusí pořád dokola koukat na hodinky a pro vlastní potřebu zjišťovat, kolik minut chybí do konce prvního nebo druhého poločasu. Šikovná věcička zlepšuje jejich všeobecný komfort.
Ten se smrskává na minimální hodnotu v případě, že vás nemine nezbytná cesta na toaletu. Pokud jde o šatny a záchody, jako by se v Rapotíně zastavil čas. Ošuntělá budova je stará, nevyhovující a nezasloužila by nic jiného, než zbourat. To nejlepší má totiž za sebou. Neutěšené podmínky ostře kontrastují s tím, co se vybudovalo venku. Pár vteřin při vykonávání malé potřeby mě málem připravilo o veškeré čichové buňky, takový smrad bych nepřál ani největšímu nepříteli. Po tomto nepěkném zážitku se mi vydatně orosilo čelo při představě, že bych nedejbože musel na velkou. Uff. Protože se v podobném stavu nachází i ženské WC, je lepší se rapotínskému domu hrůzy vyhnout důkladným obloukem.
Snad dojde v blízké budoucnosti k radikální nápravě a nestane se z toho další nekonečná sága podobná té s plánovanou rekonstrukcí šumperského zimáku. Je to jediná kaňka na mém hodnocení, bohužel docela zásadní. Jinak je v Rapotíně příjemně. Hraje se tam dobrý fotbal, chodí na něj spousta diváků, kteří se nestydí fandit, a úplně nejhorší není ani v rámci možností servírované občerstvení.“


Foto: Petr Fišer
Mezi hlavní chlouby fotbalového Rapotína patří výborný trávník a hluční fanoušci.


VOLNÁ MÍSTA