Hokejová ikona a hvězda, která si na nic nehraje = Tomáš KaberleROZHOVOR
24. prosince 2014, 04:00, téma HOKEJ, Petr Fišer
„Domácí ve vypjatém utkání poctivě makali a urputně bojovali. V prvních deseti minutách byli lepší, potom se to postupně obracelo,“ konstatoval pár minut po skončení víkendového střetnutí populární obránce.
Jak moc vás vykolejilo šumperské vyrovnání? Soupeři jste ho doslova darovali.
„Náš hráč skočil předčasně na led a museli jsme do tří. Šumperk jsme tím dostali zpátky do hry, protože dvojnásobnou přesilovku využil a srovnal na 2:2.“
Za nerozhodného stavu rozhodovaly maličkosti. Souhlasíte? Třetí třetina nabídla napínavou přetahovanou o rozdílový zásah, která pro vás neměla šťastný konec.
„Je pravda, že třetí gól Šumperka byl víceméně náhodný. Nešlo o žádnou akci. Jednoduše to nahodil na bránu a spadlo to tam. Náš gólman nic neviděl, protože mu bránil zakrytý výhled. Tak to někdy bývá. Kdybych to měl zhodnotit celkově, tak si myslím, že jsme byli lepší. Na to se ale v hokeji nehraje. Stěžejní jsou góly a domácí jich dnes dali víc.“
Jako hokejista s minulostí v reprezentaci a kanadsko-americké NHL jste si zahrál v nejmodernějších arénách na světě. Nebyl jste trochu v šoku, když jste překročil práh stařičké šumperské haly?
„Co se dá dělat, hala jako hala. Vybírat si nemůžeme. Abych se přiznal, na takovém zimáku jsem dlouho nehrál. Na druhou stranu to má led, manťáky i plexiskla, tak proč ne.“ (smích)
Vámi zmiňovaná ledová plocha se nezdála být zrovna ve formě. V některých pasážích utkání připomínala ledové oraniště.
„Led určitě nebyl ideální. To musel vidět každý. Skákalo to na něm dost nepříjemně celý zápas.“
Jaká je podle vás první liga?
„Hodně bojovná a s extraligou těžko porovnatelná. Některé mančafty jsou kvalitnější víc, některé míň. Je to závislé na rozpočtech a finančních možnostech. Nic to však nemění na tom, že se i tady jede naplno od první do poslední minuty. V dnešní době umí bruslit úplně každý a žádný ze zápasů není lehký.“
Kladno od vás hodně očekává. Máte být lídrem, pod jehož taktovkou se Rytíři vrátí do nejvyšší soutěže. Pociťujete zvýšený tlak, který je vyvíjen na vaši osobu?
„Beru to stejně jako kdekoliv jinde. Náš cíl je jasný, na Kladně si extraligu přeje každý. Pořád nás ale čeká dlouhá cesta, proto je potřeba jít zápas od zápasu. První část se klukům moc nepovedla, i proto, že hráli neustále venku. Teď už je to lepší, v tabulce jsme se dokázali posunout nahoru. Doufejme, že naše forma bude i nadále stoupat a vygraduje v play off, kde to bude úplně jiný hokej.“
Na mateřský klub nedáte dopustit. Jakmile je to jen trochu možné, neváháte a zahraniční angažmá měníte za bílomodrý dres. Takový patriotismus se v dnešní době už moc nevidí. To vám kladenské prostředí tolik vyhovuje?
„Měl jsem i jiné nabídky, některé jsem zvažoval. Nakonec jsem se rozhodl zůstat doma. Mám tam rodinu, rodiče a výborné zázemí. Kdybych byl mladší, možná bych volil jinak. Už dřív jsem říkal, že jestli budu hrát hokej v Čechách, tak by bylo nejlepší, aby to bylo tam, kde jsem se ho naučil.“
Foto: Petr Fišer