Dobrodruh Pavel Paloncý: Když víte, proč to děláte, máte vůli všechno snášet

Dobrodruh ze Šumperka, jehož oslovují příznačnou přezdívkou „česká mašina“, vystudoval plazmovou fyziku. Jeho největší láskou je ale běh. Jako dítě začal u orientačního, v osmnácti letech pak absolvoval první extrémní akci. Jesenického tvrďáka dokončil po třinácti hodinách. „Vzpomínám si, že jsem byl strašně rozbitý. I když jsem několik dní chodil jako tučňák, chytlo mě to. Říkal jsem si, že mě to baví a že bych se tomu chtěl věnovat,“ vrátil se k ranným začátkům.

Dnes sbírá vavříny v dálkových bězích. „Někde je to s navigací, někde je to bez navigace. Většinou se jedná o porce kolem 300 až 400 kilometrů,“ odhalil, jaké úseky musí zdolávat.
V těžkém terénu je to kolikrát tak, že ani běžet nejde. Úkolem je zkrátka překonat určitou vzdálenost. Daň za takové dobrodružství bývá hodně vysoká. Výjimkou nejsou slezlé nehty způsobené tvrdými nárazy, dehydratace a v zimě i omrzliny. Myslet je potřeba na sebemenší detail. „Metabolicky je nastavený jako úplný neběžec a nevytrvalec. Proto jsme museli pracovat jak na samotné technice běhu, tak i na úpravě energetických zdrojů. Normální vytrvalec používá zejména tukové zásoby, kterých má strašně moc, i když to třeba není poznat. Pavel nepředstavuje výjimku, ale jeho tělo do toho nechce moc sahat. A tak používá sacharidy, co se velmi rychle vyčerpají,“ prozradil trenér Josef Andrle.

Za daných okolností naordinoval odolnému svěřenci tříhodinové ranní běhy nalačno při nízké tepové frekvenci. Spolu vybírají i vhodnou stravu pro závody. Základem je směs sacharidů s vodou.
Mezi nejtvrdší záležitosti patří zápolení v Andoře. Vede po horských pěšinách. Na žádné rovinky s možností trochu si odpočinout jen tak nenarazíte. Když se k tomu připočítá náročné počasí a 430 kilometrů, které je nutné urazit, není divu, že se do cíle dopraví jen třetina ze stovky přihlášených. Paloncý se postavil na start pětkrát a ve třech případech dokázal vyhrál. Naposledy se mu to povedlo letos.

Pro běžné smrtelníky není ani soupeření na Britských ostrovech. „Anglická zima je dost nepříjemná. Často tam prší nebo sněží. Protože se brodíte v močálech, jste neustále v mokrém a nohy vám mrznou,“ popisoval šumperský reprezentant.
S oblibou si střihne i souboje čtyřčlenných týmů, v nichž musí mít zastoupení alespoň jedna žena. Kromě běhu se využívá jízdy na kole nebo pádlování na raftu. Nejde jen o fyzické zvládnutí trasy, důležitá je i co možná nejvhodnější forma při volbě přesunu. „Jsou to etapy, které bývají hodně zajímavé. Člověk stojí a přemýšlí, jestli nafouknout raft a pádlovat, nebo ho sbalit a jít pěšky,“ naznačil, jak to v soutěži družstev chodí.

V závodě přes Švédsko do Finska došlo dokonce i na plavání. Český výběr strávil v terénu 106 hodin a v nabité konkurenci byl sedmý nejrychlejší. „Jakmile se můžete hodinku nebo dvě vyspat, jste potom rychlejší a děláte míň chyb. Pokud na to není čas, upřednostňuje se jednoduché lehnutí na zem a krátký spánek trvající několik minut. Až se po chvíli probudíte, jdete normálně dál,“ objasňoval Pavel Paloncý.
Velkou oporu má v chápající přítelkyni. Andrea Nogová plní nejen roli oddané fanynky, ale i pohotové fotografky. „Když vidíte někoho, koho máte rád, v takovém stavu, není to úplně příjemné,“ myslela na vyčerpanost svého milého po několikadenním „masakru“.

V nejbližší době ho čeká cesta na Island. Znovu tam bude mrznout, znovu se bude brodit bahnem. Dál ho žene touha překonávat sám sebe a posouvat hranice svých možností. „Člověk přitom hodně trpí. Ono to opravdu dost bolí a je to po všech stránkách náročné. Ale když víte, proč to děláte, máte vůli všechno snášet,“ tvrdil odhodlaně.