40 koncetračních (zajateckých) táborů bylo během 2. světové války na Jesenicku. Prošlo jimi 6 000 zajatců. Zajatci byli nuceni těžce pracovat například v lesích nacistického Vratislavského arcibiskupství, lesy byly podvodně "vráceny v restituci" v roce 2016 Olomouckému arcibiskupství ministrem zemědělství, místopředsedou KDU-ČSL Marianem Jurečkou. Nebo v železárnách Báňské a hutní společnosti, na pilách, v kamenolomech, u sedláků. Sovětští zajatci v táboře v Domašově dostávali jídlo jen jedenkrát denně, kousek vařené řepy, úmrtnost obrovská,  lesní hřbitov 18 obětí tábora je v lese Borek u Domašova. Seznam koncetračních táborů v Jeseníkách http://www.kostelik.estranky.cz/clanky/hledani-zajatcu/seznam-pracovnich-taboru-na-jesenicku.html

Historie bombardování Česka v roce 1945 se začala psát v noci ze 13. na 14. února, kdy Spojenci podnikli nálet na Drážďany. Centrum města se změnilo v trosky, zahynuly desetitisíce civilistů. I po 70 letech se diskutuje o tom, zda bombardování obytných čtvrtí bylo ospravedlnitelnou taktikou, letecký útok na saskou metropoli ale omylem pocítila i Praha. Aby uspíšili konec války, vypracovali Američané a Britové plán plošných náletů na strategicky důležitá města. Jejich cílem bylo znemožnit přesun německých jednotek na východ, a usnadnit tak postup Rudé armádě. Na seznamu cílů se spolu s Berlínem či Lipskem ocitly i Drážďany, které byly významným železničním uzlem a zároveň sídlem několika továren zásobujících vojenským materiálem zbytky bojujícího Wehrmachtu. První dávka zápalných a trhavých pum, dopravená těžkými bombardéry britského královského letectva, začala na Drážďany dopadat 13. února 1945 krátce po desáté večer. Druhá vlna náletu na tehdy sedmé největší německé město přišla zhruba o tři hodiny později. Centrum Drážďan, tvořené úzkými uličkami a historickými budovami s dřevěnou konstrukcí, bylo ideálním prostředím pro vznik ohnivé bouře. Požár viditelný i ze stokilometrové vzdálenosti nabyl takové intenzity, že obyvatele často nedokázaly ochránit ani sklepy domů, do nichž se uchýlili. Hned následující den, tedy 14. února 1945, se nad městem objevily bombardéry americké 8. letecké armády, jejichž cílem bylo seřaďovací nádraží V důsledku špatné viditelnosti, která znemožnila přesné vizuální zaměření, postihlo bombardování poměrně velkou plochu města. Z českého pohledu bylo podstatné, že část posádek ztratila během přeletu nad západní Evropou orientaci a svůj smrtonosný náklad omylem shodila na Prahu, kde exploze půltunových bomb zabily 701 osob. Americké "létající pevnosti" B-17 se nad Drážďanami objevily ještě 15. února. Také při této příležitosti bylo bombardování nepřesné a zasáhlo také okolí města. Nejde ale o první ani poslední bombardování na našem území. 8. dubna 1945 zažila ničivé bombardování města Cheb a Brno, zahynuly stovky lidí. Do 26. dubna, kdy bylo Brno osvobozeno, si nálety vyžádaly celkem 274 mrtvých a 333 zraněných. 8. dubna krátce po 15. hodině se nad městem začal ozývat dunivý zvuk leteckých motorů. Nikdo jim nevěnoval pozornost, neboť sirény nehoukaly. Skupina sovětských bombardérů mezitím severně obletěla město, a od Pisárek zaútočila na Staré Brno a střed města. Bez vyhlášení leteckého poplachu bylo v 15 hodin a osm minut centrum města zasypáno malými tříštivými bombami. Po dalších náletech 12. dubna se v moravské metropoli definitivně zastavil veškerý veřejný život. Lidé přestali chodit do zaměstnání, od 13. dubna byly zavřeny i školy a město se připravovalo na příchod válečné fronty. 8. dubna 1945 zničil spojenecký nálet nádraží a další části města Chebu. Zahynulo na 800 lidí, třetina města lehla popelem, zcela zdemolováno bylo železniční nádraží. Na Cheb zaútočilo 111 bombardérů B-17 Flying Fortress z 3. letecké divize 8. letecké armády USA, které shodily 328 tun výbušnin. Bombardování z 8. dubna nebylo prvním, které Cheb zažil. První těžší nálet město zasáhl už 23. října 1944. Intenzivní bombardování pak začalo v březnu 1945. Nejprve 14. března byly bombardovány letecké dílny v Chebu, 25. března pak kobercový nálet zasáhl nádraží, poštu, hotely a ulice města. Zemřelo tehdy na 800 lidí.

V orgánech Města Šumperka se v tomto období projednávají informace o činnostech za rok 2017, které souvisí s bezpečností občanů. Do oblasti bezpečnosti patří i záležitosti civilní ochrany. V roce 2017 se také snažili dobrovolníci civilní ochrany. Podrobnosti vyplývají z druhé části, která bude zveřejněna samostatně. Stručně vyjádřeno, za rok 2017 se ve větším nebo v menším rozsahu dobrovolníci civilní ochrany podíleli na následujícím: - 44 relací civilní ochrany na občanském rádiu, - 20 aktualizací vývěsních skříněk s tématikou civilní ochrany, - 9 setkání dobrovolníků civilní ochrany, - 16 informačních akcí pro žáky a studenty škol, - 6 informačních akcí pro veřejnost.   Celkem se jednalo o 95 akcí ve prospěch obyvatelstva, NEJEN Šumperka. ambassador dobrovolníků civilní ochrany

Lavičku Václava Havla si objednal starosta Zdeněk Brož. Cena: zatím neuvedena Projektová kancelář: Ing. Ladislav Trčka Termín započetí projektu: leden 2018 Projekt: Umístění busty T.G. Masaryka a lavičky V. Havla před objektem Městské knihovny. Neuvěřitelné ceny laviček se pohybují od 200 000 až do 1 miliónu korun s DPH, tuto nejvyšší cenu zaplatila za červený pivní sud a prkno Městská část Praha 6, zastoupená starostou Ondřejem Kolářem (TOP09). Každopádně 30 000 Kč je poplatek pro Dagmar Veškrnovou Havlovou za použití jména. Zdroj https://www.sumperk.cz/filemanager/files/file.php?file=366256

https://www.bezpecnecesty.cz/cz/aplikace/dopravni-informace-mapy/tipy-na-zlepseni?pinId=1564

Studentská stávka #Vyjdiven ve čtvrtek 15. 3. Studenti asi nevědí, že je to den výročí okupace naší země Německem.   Školy na poledne vyhlásí polední pauzu, jinde budou muset nezletilí žáci přinést omluvenku od rodičů. V Šumperku se účastní Gymnázium Šumperk (ředitel Mgr. Milan Maceček) a Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola Šumperk (ředitel Ing. Petr Vepřek). "Vyzýváme všechny občany, a především studenty vysokých i středních škol, aby společně s námi ve čtvrtek 15. 3. , na Mezinárodní den proti policejní brutalitě, v pravé poledne vyšli ven ze škol, tříd a pracovišť na výstražnou stávku studentstva." https://www.facebook.com/events/266322187240152/

Firma Lesy Ruda a.s., nyní v konkurzu a insolvenci, která zámek vlastnila od roku 1992, nechala zámek 15 let jen chátrat. Ministerstvo kultury může nemovité kulturní památky, o které se majitel nestará, vyvlastnit, ale ministři kultury (Herman, Balvín, Hanáková, Besser...) na památky kašlou a evropské dotace (peníze daňových poplatníků) cpou do tlamy soukromým hotelům a skiareálům. Nedávno zámek koupil Michal Rozumný, Senior Mobile Developer ve společnosti USU Software, s.r.o. "Zámek jsem převzal 15 let po tom, co byli vystěhováni poslední obyvatelé. Dlouhodobě se tam netopilo, v zimě popraskalo vedení vody ve zdech. Krovy jsou napadené dřevokaznými škůdci. Tam, kde zatékalo, jsou shnilé trámy, krytina je na konci životnosti. Rohové pilíře arkád mají statické poruchy, objekt je potřeba odvodnit a vysušit. Dost z těchto problémů bylo způsobeno novodobými úpravami sídla a přilehlého okolí." Po porážce na Bílé hoře byl žerotínský vlastník zámku v Rudě Ladislav Velen ze Žerotína odsouzen a jeho majetky zkonfiskoval Karel z Lichtenštejna. Ladislav Velen ze Žerotína ve vyhnanství nevzdal snahu o záchranu svého majetku a roku 1627 se snažil zámek s dánskými vojsky získat zpět. O to stejné se snažil i jeho syn Bartoloměj, bohužel také bez úspěchu. Lichtenštejnové udělali ze zámku pouze středisko hospodářské správy panství. Do Rudy jen zajížděli, takže zde bydleli správci panství a panští úředníci. Po odchodu Lichtenštejnů v roce 1945 zde byly desítky let nájemní byty až do roku 2004, kdy byli vystěhováni poslední nájemníci. „Plánujeme, že zde budou znovu byty. Celkem jich bude osm, zaberou zhruba polovinu prostor. Je třeba říct, že už teď je o bydlení na zámku velký zájem. Druhá část objektu bude přístupná lidem. Najdou zde muzejní expozici, výstavní a přednáškové sály,“ popisuje nový zámecký pán. https://olomouc.idnes.cz/ruda-nad-moravou-zamek-novy-majitel-oprava-rekonstrukce-michal-rozumny-1a8-/olomouc-zpravy.aspx?c=A171104_362541_olomouc-zpravy_stk

Ahmad žije se svými dvěma manželkami a šesti dětmi v jednom malém domku v kraji Pinnenberg u Hamburku. Před dvěma lety utekli z domova před válkou. Přišli sem přes Řecko a Turecko. Ahmad chtěl vždycky do Německa. Tady existuje podpora. Dali nám sociální dávky. Dali nám tenhle dům. Kolik měsíčně dostáváte? Nevím, peníze jsou mi přeposílány. A já jdu do banky a vyberu to. Lina je Ahmadova druhá žena. Bylo jí 13 let, když se s ní oženil. 6 let předtím si nevyučený pracovník vzal podle práva Šaríja Batool. Se svojí třetí ženou žije Ahmad odděleně. Ta žije v Sýrii. Dům, ve kterém bydlí, jim přidělila obec a nájem je placen z Jobcenter (sociálka). Pět pokojů, dvě koupelny a kuchyně. V celém domě je jeden stůl a dvě židle, které se ale nepoužívají. Uprchlická rodina patří k beduínskému kmeni, který žije tradičně. Kde bude spát třetí manželka? Tak to bude potřeba větší byt, směje se 32letý Ahmad. Věřící sunita chce bezpodmínečně poděkovat ženě, která se svým "My to zvládnem" postarala o politický rozruch. Merkel, mamá Merkel. Chci moc, moc poděkovat mamá Merkel. Ona je jediná osoba, která vycítila utrpení Syřanů. Děkuji také Němcům, i když jsou mezi nimi také rasisti. Ale Němci válku už zažili a se Syřany mají velký soucit. Soudce mi řekl, my ti pomůžeme dostat sem tvoji manželku. Mezitím dostala rodina status uprchlíka, obdržen po soudním rozsudku. Platný na tři roky. Tak by mohl jít Ahmad do práce nebo minimálně navštěvovat kurzy němčiny. Tento analfabet chce ale raději zůstat se svými dětmi. Reportáž Život syrské rodiny v Německu natočil časopis Spiegel 19.2.2018 České titulky http://zvedavec.org/vezkratce/15180/ Německy http://www.spiegel.tv/videos/1279861-ein-mann-zwei-ehefrauen-sechs-kinder

Pane Skrbek-CO je na dvě věci!To už je lepší když jsi každý koupí do zásoby nějaký prezervativ!

Vývěsní skříňky v Šumperku s tématikou civilní ochrany vyvěšují tradičně obsah, který není šumperskou specializací. Obsahují nově mimo jiné připomínku 8. března. Ne z důvodu oslavy  porodkyní  života. Kdo bude žít, nejen u nás na Moravě, o tom se rozhodovalo 8. března 1943. Koukněte do některé z vývěsek Uničovská u Hrušky a Olomoucká 2. Minulá vývěsková otázka řešila – 3 dny je doba doporučovaná v ČR k přežití v bytech ( domech) při situaci civilní ochrany, bez shánění pomoci či nákupů po ulicích. V zemi kde vládne / nevládne paní Angela je doporučována lhůta 14 dnů. A nestydí se za to, i přes tolik opěvovanou jejich všeobecnou vyspělost. Nově zavěšená otázka míří na počet stupňů povodňové aktivity. Pátrači najdou odpověď i s obsahem činnosti za stupňů povodňové aktivity.