"Konzum má ve společnosti naprostou prioritu. Trh se stává monopolem, popírajícím vši skutečnou pluralitu. Trh a jenom on přiřazuje hodnotu všemu, i člověku, a činí tak jen podle svých vlastních měřítek. Ti, kteří umějí vydělat více, jsou více lidmi než ostatní. To oni „prokázali přirozenou, tj. od přírody danou nadřazenost a v laskavé velkorysosti dávají neschopným nebo méně schopným nuzákům práci.“ Zakazujeme z humánních podnětů herny? Nevadí, technologie zařídí, že můžete mít svou vlastní hernu ve 14 nanometrové technologii v kapse, za „únosný“ měsíční poplatek. Kde zůstali smartfony s 20nm technologií? Nový přístroj má tloušťku pouhých 6 mm a lépe se drží v ruce. Tato nová ideologie oprašuje starý sociální darwinismus, jeden z ideových zdrojů nacismu, v němž budoucnost patří mocným a úspěšným, které sama příroda předurčila k jejich výjimečnému postavení. Těm ostatním „zbývá pouze jedno: děkovat mocným, že je vůbec nechají žít.“ Dnešní vládní ideologie je takto eklektickou směsí „dravého pragmatismu a upovídaného moralizování. Pragmatici jednají, moralisti mluví, ale vzájemně se doplňují: nemorální realita se přikrašluje větami o lásce a slušnosti.“ Technologie negeneruje generační propast. Za ní jsme zodpovědní pouze my. Protože jsme nejprve rezignovali na humanismus a přijali systém nesmyslných lidských práv a potom jsme rezignovali i na výchovu s pohodlnou výmluvou, že „volná“ (to jest žádná) výchova je bližší lidské přirozenosti. Není pravda, že se mladí orientují ve společnosti lépe, dokonce mnohem lépe, než jejich rodiče a prarodiče, jak tvrdí Ivo Šebestík, jenom to tak vypadá, protože téměř naprostý deficit výchovy způsobil, že se „nosí“ módní nápodoba. Mladí obecně – a teď nepřípustně generalizuji – neovládají soudobé technologie lépe než jejich rodiče. Ovládají je bezostyšně, to je ovšem něco jiného, protože si nejsou vědomi množství práce v nich obsažené a ovládají je pouze ke své zábavě. Tam připouštím jejich suverenitu. Ale zadejte jim úlohu, kterou nemohou najít na internetu. zadejte jim úlohu, kde musí zapojit svoji hlavu a která není řešitelná v řádu minut. Rychle zjistíte, že nepomůže-li Google a nenajdou-li aplikaci, program, který by úlohu řešil, nejsou ve své většině schopni vytvořit a dokonce ani jen navrhnout, algoritmus řešení. Ideologie devadesátých a miléniových let, „liberální demokracie“ se nám strašlivě vymstila. Její dědictví se stalo strašlivou (Gorgonou) Medusou jejíž pohled zabijí. Ignorace skutečnosti, že pouze cca 16% populace je schopno se vypořádat se špičkovou znalostí, potřebnou k absolvování vysokoškolské látky nám odebrala rozum, protože jsme na školách snížili požadavky. Už nevím jestli jsem četl na blogu fyzika Vladimíra Wágnera nebo na blogu mikrobiologa Václava Hořejšího příhodu z přednášek. Na konci se přednášející ptal na případné dotazy k přednášce. Po dlouhých a nesmělých ohlasech vyšlo najevo, že studujícím 1. semestru na vysoké škole nejsou jasná procenta! Přednášející se zmohl jenom na poznámku, že jde o látku základní školy. Okamžitá reakce: „Právě! Víte jak je to dlouho?!!!“ Odvrácení od humanismu, akceptace systému číslovaných lidských práv, nás zase zbavila solidarity. Už nepřemýšlíme v kategorii MY, ale pouze JÁ. Už v jednom z minulých článků jsem napsal, že ignorujeme formu státu, že nerespektujeme, že res publica znamená věc veřejná, věc společná. Místo toho tvrdíme: „Mám právo…“ "Člověk, vytržený z podstatného vztahu ke světu, podrobený moci, zná jen dvě polohy – poslušnost a potrestáníhodnou vzpouru. Tato vynucená primitivnost myšlení, znajícího jen dvě krajní polohy absolutního dobra a absolutního zla, je v praktickém životě zneužita proti jeho vlastnímu masovému nositeli. A tak se uznává, že se nacisté dopouštěli zločinů, ale cožpak se jich nedopouštěla občas i druhá strana? Míra těchto zločinů, stejně jako příčina i následek jsou pominuty a mezi obránce a útočníky je položeno rovnítko. Praktickým výsledkem tohoto smazání rozdílu je paradoxní zánik dobra i zla jako orientačních bodů našeho myšlení. Právě Václav Havel, prosazovaný částí sdělovacích prostředků jako morální vzor, přispívá k této demoralizaci nejen extrémně pokryteckým pojmem „humanitárního bombardování“, ale již v počátcích své politické dráhy po roce 1989 snahou představit nacismus jako menší zlo, jako jen autoritativní režim, ve srovnání s režimem skutečně totalitním, komunistickým. Místo autonomně stanovovaného obsahu pojmů dobra a zla nastupuje hlas autority, vytěsňující skutečnou lidskou morálku.. Výsledkem tohoto účelového moralizátorství je rezignace na vlastní morální hodnocení a v konečném důsledku, i popření možnosti takového hodnocení...

(Příspěvek byl zkrácen na 5000 znaků)