Birmingham, druhé největší město Velké Británie. Kolébka průmyslové revoluce, druhé hlavní město po Londýnu, dříve nazývané továrnou světa či městem tisíce řemesel. Dnes je Birmingham rovněž "slavný": stal se hlavním městem džihádu v Evropě. Má přes milión obyvatel, přičemž bílí Britové se nedávno dostali svým zastoupením již i oficiálně pod 50 %. Realita viděná očima návštěvníka je nicméně ještě o poznání kontrastnější. Z letiště plného mužů a žen v čádorech, ihrámech, nikábech, hidžábech, kefíjích, či jak se všechny ty hadry jmenují, přijedete obklopeni reklamami v arabštině vlakem na stanici New Street plnící roli hlavního nádraží. Jmenuje se podle hlavní pěší tepny centra města, tedy jakési výkladní skříně. Pamatuji si, jak před dvaceti lety byla tato (a především přilehlé ulice v severním směru) plná typických anglických hospůdek, kaváren, barů a obchůdků s pochutinami či luxusním oblečením. To je minulost. Namísto barů vybydlená patra domů, případně obchody s bezcennými tretkami (často orientálního zaměření), namísto útulných hospůdek jeden Starbucks vedle druhého, namísto obchůdků prapodivné cestovní a pracovní agentury nabízející to nejlevnější spojení k příbuzným do metropolí Blízkého východu a Afriky a další služby zaměřené na imigranty. Na New Street je poměr černochů a dalších imigrantů z jihu a východu proti bílým tři ku jedné. Ulice je za ta léta k nepoznání. Všude je nepořádek, někdejší nezaměnitelná typicky anglická ohledupnost chodců tatam. Pytle s odpadky leží před domy, na každém kroku nějaký exces, jehož se dopouští snědý imigrant - křik, výtržnosti, blokování dopravy, kopání do městského mobiliáře. Oblíbenou zábavou je rovněž klečení uprostřed ulice s rozpaženýma rukama - a extatickým řevem. Hloučky imigrantů postávají, posedávají či dokonce polehávají po ulici a velmi nepřátelsky hledí na bílé kolemjdoucí. Jeden hidžáb a nikáb (občas burka) za druhým. Je večer, potkávám se v hospodě u piva s Angličanem. Vyrostl nedaleko Birminghamu, žil také řadu let v Londýně. Je učitel, v první chvíli mi přijde jako liberál-vítač. Jakmile však dojde řeč na imigraci a současnou podobu anglických měst, úplně změní grimasu a začne si žalostně stěžovat. Nejvíce ho bolí a neustále šokuje, jak to přišlo rychle ("one fucking generation..."). Imigranti tu byli vždy, ale teprve posledních 20 let bylo  zlomových. Anglie podle něho páchá civilizační sebevraždu a je už nejspíš jenom otázkou času, než bude vymazána z mapy. I kdyby všech 28 členských států EU, plus Norsko a Švýcarsko, okamžitě nepropustně uzavřelo své hranice pro migranty, stávající muslimská populace bude stejně strmě růst. Učitel se tak rozohnil, že má téměř slzy v očích. Návštěva metropolí Západu je v posledních několika letech pro normálního člověka skutečným šokem. Pohled na liberálně dekadentní život a postoje původních obyvatel, zároveň čím dál více se radikalizujícími muslimy a současně hladce a neúprosně nastupující totalitu je kontrastní pouze zdánlivě. Vše do sebe zapadá a je již velmi obtížně ovlivnitelné. Tou hlavní otázkou však je, jak na tuto zkázu budeme reagovat my a zda máme vůbec ještě šanci takovému vývoji ve více či méně vzdálené budoucnosti čelit. Zvlášť, když je mezi námi tolik těch, kteří si to odmítají uvědomit (a když už si to uvědomí, tak z toho také něco vyvodit a reagovat), případně těch, kteří tuto cestu sebezničení z nejrůznějších důvodů dokonce podporují. Ivan Poledník - Metropole džihádu: Výlet strojem času, aneb okénko do budoucnosti. Plačící učitel. Přišlo to tak rychle! http://www.protiproud.cz/politika/4069-metropole-dzihadu-vylet-strojem-casu-aneb-okenko-do-budoucnosti-placici-ucitel-prislo-to-tak-rychle-co-nosi-muslimky-pod-nikabem-a-co-uci-nase-vojaky-na-nejvetsim-cviceni-nato-ktere-prave-zacalo.htm