1918. Jistý plácek ve stověžaté matičce. Jistí pánové vyhlašují nové pořádky – novou republiku. Lidičky volají vivat, vivat, vivat. Finta 1. Původně šlo o info k porážce mocnářství, ale pánové říkají, že jde o  republiku pro naše lidi. 1948. Jistý plácek ve stověžaté matičce. Jistí pánové vyhlašují novou republiku, vládu našich nových pořádků, konečně pro lidi. Lidičky volají vivat, vivat, vivat. Finta 1. Hlavní hlasatel s holou hlavou. Beranici půjčuje, nic zlého netuše, pozdější oběšenec. Za odměnu poté vládne foto bez oběšence, ale s jeho beranicí.  Finta 2. Nové pořádky již byly nalajnovány, někým jiným, někde jinde, nějak jinak, pro něco jiného.1968. Jistý plácek ve stověžaté matičce. Jistí pánové vyhlašují „ide o socialismus s ludskou tvárou, pre ludí“. Lidičky volají vivat, vivat, vivat. Finta 1. Psi štěkají, karavany jednou dál. 1989. Jistý plácek ve stověžaté matičce. Jistí pánové vyhlašují nové pořádky. Jeden showman (s kloboučkem) sype z hlavy různé šprušle, na kterých se republika v celosvětové lize nachází. A mělo by se to změnit, aby v republice mohli naši lidé žít. Lidičky volají vivat, vivat, vivat. Finta 1. O těch šprušlích ví jen hlava pod kloboučkem. Finta 2. Někdo z našich si bude chovat doma tygra, kvanta jiných našich si budou chovat naději, že se minou s exekutorem. 2016. Jistý plácek ve stověžaté matičce. Jistí pánové vyhlašují připravenost k novým pořádkům. Showman kdysi s kloboučkem a oslavován jest označován za dementa. Lidičky volají vivat, vivat, vivat. Nový showman, tentokrát bez kloboučku. I jistá knihovnice volá. Naše spolková republika má patřit našim novinářům a poslancům ústředně vedoucím naše montéry, naše skladníky a naše ukrajince, ne těm co si fotí naše věžičky. Lidičky volají vivat, vivat, vivat. Poznámka. Při volání „Ať žije Herman“ hledám na pódiu bílou uniformu. Když se postaví někdo na pařez, obzvláště ve stověžaté matičce na nějaké pódium, tak mne napadne moudro p. Bartlové: Nevěřte vlastním očím.