Když se oprostíme od lidí, kteří svou víru (resp. Boha, protože víru chápu mimo jiné jako důvěrný vztah/ kontakt s Bohem) představují z nejrůznějších příčin iritujícím/legračním/pokřiveným způsobem (aNONYMOVA negativní zkušenost?), zůstává nám klíčové slovo Vašich příspěvků, pánové, a to je p(P)ravda. Není bez zajímavosti, že největší kritice Ježíš podroboval náboženské vůdce své doby, právě proto, že lidem představovali Boha (tedy Boží charakter) zcela zkresleně (např. Matouš 23.kapitola)
Ad Smyl: relativizovat je velmi populární, ale pokud je všechno ("svět", "pravda") relativní, na základě čeho se člověk má správně rozhodovat (když život je nepřetržitá řada voleb)? Podle mínění většiny, pod vlivem emocí (třeba euforie nebo strachu), podle vidiny okamžitého prospěchu, nebo prostě jak si žádá "situace"? Příkladem budiž Pilát, který před zásadní otázkou (resp. odpovědí) "Kde je pravda?" (Jan 18, 38) ucukl, protože tušil, že by ho to stálo příliš mnoho (v jeho případě politickou kariéru).