Tak jo. Neprchám poraženě do ústraní. Porazil jsi mě na poli fyziky, já jakožto nevědec nechápu jak mohou některé věci fungovat. A v těchto jsme se potom v článku mýlila. Pokud ale chceš obhájit ten prvotní text, nemám problém jej interpretovat, dle mého záměru. Jak jsi již několikrát zmínil, že nevidíš nikde žádnou metarealitu nebo pomíjivost smyslů, nesdílím tvůj názor. To že pomocí stativu zachytíš čáru rovnou, pomocí smýkání foťáku křivou a pomocí očí vidíš dva vzdalující se body vypovídá něco o schopnosti vnímat věci pomocí smyslů. Nazíráním na pozorovaný předmět dostaneš jen jednu z možností jejího tvaru, ale který tvar je správný? To se pomocí smyslů nedozvíš, vnímáš jen, že správnou možností by měl být ten případ, který se za dobu tvého smyslového vnímání vyskytuje vícekrát, ve vícero případech dochází ke shodě. Pozorující objektu v přiopilém stavu vidí čáru za autem také rozmazaně. Stejně tak člověk s oční vadou. Vidí oni správně, nebo my špatně? Který z těch smyslových vjemů zachycuje skutečnost? Všechny. Je to pak skutečnost? Nebo jen projevy odrazů skutečných věcí. (Platon) Stejně by se toto vysvětlení dalo použít i na zmíněnou metarealitu. Jsou ty rozmazané dynamické čáry zachycením skutečné reality? Nebo odrazem jakési metareality, ono skutečného světa pravdivých věcí? (zde si nejsem jista, nebudu to tedy rozvádět dále) Tvá připomínka s tchýní odpovídá mému chápání věcí. Fyzika v nejčistší podobě ve mne evokuje zachycení nepopsatelného. Síly gravitace, nepolapitelnosti světla, zvuku (nevysvětlitelnosti fenoménu „tchýně“), atd.. Jak říkám, nejsem fyzik, proto jsem se zde asi mýlila. Nicméně k tomu přistupuji více esenciálně a stojím si za tím (za fyzikou v nejčistší podobě i dynamickým světem fotonů), ačkoli to nedokážu vysvětlit.
K tvému poslednímu příspěvku. Estetická jsou slova, ke kterým potřebuješ mít jistý šestý smysl abys je dokázal správně aplikovat. Není to jako naučit se co je zelená nebo modrá. Pro používání estetických pojmů je nutno mít estetické cítění. (viz Frank Sibley: Estetické pojmy) Proto můžeme směle vyškrtnout foton z estetického slovníku. Pro aplikaci tohoto pojmu není třeba nic cítit, ale prostě vědět. Každá kompozice je unikátní svým vznikem… to je sice pravda, ale některá více a některá méně. Budeš tvrdit, že Picassovy obrazy byly stejně unikátní vznikem jako obrazy tvé sousedky? Pokud vím, mohu se však mýlit, neslyšela jsem ještě o fotografovi, který by stál na kopci a „točil“ foťákem nad hlavou. Tento to udělal a ještě z toho vyšly pozoruhodné kousky. ..aby byl fotografii vetknut duch není třeba nic porušovat??.. je to právě otázka těch norem. Lépe se to dokazuje v době před postmodernou, kdy estetické normy byly dost radikální. Dílo se muselo vystřihnout pornografie, inovace, abstrakce, aj.. I analytický kubismus měl svou hranici, ano normy jsou hranice. Široké, ale stanovené a pevné. Ale jejich porušováním nedochází k chybě, ale naopak je to prostředek inovace a originality (J. Mukařovský: Estetická norma, funkce a hodnota jako sociální fakty). Prostředek vystřihnutí se unifikaci. Právě taková historická díla, která porušovala ony zažité normy, se dochovala dodnes (viz Picasso) Jinými slovy, měla toho ducha, něco čím oslovila, ale nebylo to plně vysvětlitelné, to je kouzlo umění. Musíš se k tomu pořád vracet, ale nevíš proč. A tvoření a tvorba? Je mnoho názorů, které to zpochybňují. Umělci se tvůrci jen nazývají, protože to lépe odpovídá jejich egu, ale jediný tvůrce je Bůh. Ten již vše stvořil a umělec je jen objevitel (P. Kivy: Platonismus v hudbě: několik argumentů pro)
Podívej se na to trošku filosoficky, to je hlavní problém nedorozumění, pokud nejsi přípustný filosofování, je to jen žvanění o nesmyslech. Snad to na vysvětlenou stačí :-) Ráda zodpovím dotazy..