Plně souhlasím s uvedeným názorem - mluví mně (jak se říká) z duše. Jezdím na bruslích už šestý rok a vždy se snažím, abych nikoho neomezovala a neohrožovala (při setkání jedu snožmo, pokud je nutné - ustoupím do strany).
Po přijetí zákona bruslař - chodec - jsem jednou jela podle předpisu. Vícekrát jsem to nezopakovala, protože je to značně nebezpečné a nepříjemné. Auto mně minulo asi s mezerou 1/2 metru, zatímco když jedu jako cyklista míjí mne většinou s větším rozestupem.
Opravdu by bylo vhodné dát podnět našim zákonodárcům, aby se nad pravidlem bruslař - chodec zamysleli.
Nejdůležitější však je, aby byli k sobě všichni účastníci silničního provozu navzájem ohleduplní. A aby se jednotlivci pouštěli jen do takového prostředí, které odpovídá jejich schopnostem. Takže pokud se teprve učím - budu se učit třeba večer na prázdném parkovišti. Pokud neumim zastavit nebo jinak reagovat, nepatřím na normální komunikaci.