Za tu dobu, co jste na pozici vedoucí sestry, můžete říct, jak se práce se seniory proměňuje? J
e to stále náročnější, skladba seniorů se za těch uplynulých čtrnáct let hodně změnila. Naši senioři jsou více nemocní, jsou více závislí na naší péči, na našich službách. Dříve se řešila spíše jejich sociální situace. Když třeba ovdověli, rozhodli se jít do domova mezi své vrstevníky, byla to pro ně přirozená skupina. Nebo když jeden z manželského páru těžce onemocněl a druhý se o něho staral, tak šli do domova, aby se jim v té situaci ulehčilo. Dnes se k nám dostávají lidé těžce nemocní. Většinou jde o chronické stavy a ti lidé potřebují následnou péči.

Jaký je typický žadatel o bydlení u vás?
Je to člověk, který z nějakého důvodu už nezvládá být doma sám nebo ani se svým příbuzným. Člověk například zůstane sám v domku, kde je ještě topení na tuhá paliva a přestane na to fyzicky stačit. Nebo má bariérový byt a je na vozíčku. Anebo bydlí v domě bez výtahu a s přibývajícím věkem to začne být problém. Často jde také o ležící lidi, kteří potřebují péči .

A jaké jsou nejčastější nemoci vašich klientů?
To je těžké říct. Většinou už jsou to ležící, těžce závislí lidé. Nebo lidé s demencí.

Čím jsou podle vás vaše služby pro seniory výjimečné?
Snažíme se poskytovat dobře péči, kterou ten určitý člověk potřebuje. Snažíme se, aby u člověka, který k nám přijde, zůstaly zachovány všechny ty schopnosti, kterými oplýval ještě v domácím prostředí. Aby byl co nejméně závislý na naší péči. My mu samozřejmě pomůžeme, ale neděláme za něj věci, které může zvládnout sám.

Slyšela jsem, že tu každý týden pořádáte pro seniory nějakou akci, aby lidé měli možnost vyjít z každodenního stereotypu.
Určitě, společenská stránka života je důležitá. Pořádáme pro seniory výlety, setkání, mají tady canisterapii, trénování paměti, vzpomínkovou místnost, kde jsou obklopeni věcmi, které dříve znali. Pořádáme hudební akce, chodíme do restaurace, do kaváren, aby věděli, že život pořád pokračuje, že nekončí.

V péči používáte systém bazální stimulace. O co jde?
Jde o specifičtější přístup k člověku. Věnujeme se mu opravdu individuálně. Jde nám o to, aby se cítil dobře, aby měl pocit jistoty a bezpečí. Podporujeme schopnosti, které má. Bazální stimulace velmi zkvalitňuje život lidí, kteří k nám přicházejí.

Můžete být konkrétnější?
Stavíme na spolupráci s rodinou. Od rodin seniorů potřebujeme vědět, čím se jejich blízký zabýval profesně, jaké měl doma rituály, co měl rád. Chceme znát jejich příběh a poskytnout jim to, co měli rádi, na co byli zvyklí. Důležitá je smyslová terapie. Třeba víme, že dotyčný člověk měl rád kafe a dával si ho v pravidelnou dobu. On je ve stavu, že nemluví, neřekne si o něj, není třeba už schopen ho polknout. My mu tou kávou, kterou měl rád v určité denní době, alespoň navlhčíme rty, aby cítil její vůni a ochutnal ji. To je jeden z příkladů.

A další?
Důležitý je pocit bezpečí. Lidé často nevidí, neslyší. Leží na pokoji, a když přijde personál, otevře dveře a chce s daným člověkem něco dělat. Dotyčný se ale může leknout, může se bát. U bazální stimulace je takový základ, říká se mu iniciální dotek. Každý z personálu ví, že se u lidí, kde se využívá bazální stimulace, má dotknout člověka na pravém rameni. Každý ví, jak to má udělat a dělá se to opakovaně, aby ležící člověk pochopil přes ten dotek, že v místnosti s ním někdo je, něco se bude dít a je to bezpečné, nemusí se bát. Lidé pak získávají větší pocit bezpečí a jistoty. Využívání bazální stimulace je dnes důležitý trend, aby se péče o seniory neustále zkvalitňovala.

Jak dlouho se bazální stimulaci věnujete?
Dva roky probíhaly přípravy, dva roky se proškoloval personál. V tom základním stupni budeme mít stoprocentní proškolenost, čeká nás ještě proškolení nových zaměstnanců. Padesát procent našich lidí má i nástavbový kurz. Loni v říjnu jsme získali certifikát, na základě kterého můžeme bazální stimulaci profesionálně používat. Za tři roky ho budeme muset znovu obhajovat.

Co je pro vás v té práci největší radost nebo nejlepší zpětná vazba?
Když se podaří s člověkem pracovat tak, že dojde k výraznému a viditelnému zlepšení. Měli jsme tu třeba paní, která dva roky ležela, neopustila lůžko. Používali jsme bazální stimulaci už v době, kdy jsme se školili, a ta paní dnes chodí. Nebo je tu paní, která vůbec nekomunikovala. Používáme u ní bazální stimulaci a ve spolupráci s rodinou jsme upravili její pokoj. Když leží, nedívá se na holý strop, vidí motýly, květiny. Dnes když za ní přijdeme do pokoje, usměje se, řekne ahoj, je klidná, je vidět, že se cítí daleko lépe. To jsou výsledky, které mi dělají moc dobře.