V roce 1994, tedy před 18 lety, zahájilo Okresní vlastivědné muzeum v Šumperku za podpory Ministerstva kultury ČR dlouhodobý projekt prezentace Hollarova díla, jež muzeum spravuje a v několikaletých cyklech jednotlivé kolekce vystavuje. Naposledy tomu bylo v roce 2007, kdy Vlastivědné muzeum v Šumperku uspořádalo výstavu s výstižným názvem Václav Hollar (Praha 1607 - Londýn 1677).

V roce 2007 uplynulo totiž 400 let od narození a 330 let od úmrtí světoznámého Čecha - velkého umělce baroka, který svým dílem zachytil bouřlivé 17. století a významně ovlivnil umění své doby. Hollarův odkaz si v roce 2007 připomenuli především v Německu, Anglii, Nizozemí a v Čechách, tedy v zemích, kde žil a tvořil, v zemích, kde Hollara považují doslova "za svého".

Václav Hollar, vynikající kreslíř, rytec a grafik, jeden z nejplodnějších umělců své doby, vytvořil asi 400 kreseb a přes 2800 leptů. Na jeho díle je ceněna především vysoká úroveň kresby, přesnost, smysl pro detail a realismus, díky němuž se stalo jeho dílo cenným dokumentem doby. Největší sbírka v České republice, čítající 4700 listů, je v Hollareu v Národní galerii v Praze. Druhým největším souborem, obsahujícím 750 grafických listů, se pyšní Vlastivědné muzeum v Šumperku.

 

Zábřežské muzeum, které je spravováno Muzeem v Šumperku, získalo tuto sbírku darem od milovníka umění a sběratele, plukovníka Karla Lukase v roce 1947. Velkolepá kolekce vznikla během II. světové války jako projev vlasteneckého Lukasova cítění. Sbírka obsahuje řadu vzácných tisků 1. stavu a také grafické listy, které patří v Hollarově díle k těm nejvzácnějším. Je to především titulní list Amoenissimae effigies s pohledem na Prahu, vlastní Hollarovy podobizny podle obrazu Meyssense z roku 1647 či slavné panoramatické pohledy na Londýn před a po požáru roku 1666. Muzeum má také 61 portrétů, 58 listů s kroji a oděvy ze sérií Ornatus Muliebris, Dětské hry podle Pietra van Avonta a P. Paula Rubense, 23 tisků náhrobků a stavebních památek a celou řadu portrétů významných osobností, např. Annu Marii, královnu španělskou, Aretina podle Tiziana, Podobiznu krále Karla II. a další.