Jak dlouho příprava takového důležitého podniku trvá?

"Je to běh na dlouhou trať. Čím dřív většinu věcí zařídíte, tím samozřejmě lépe. Neznamená to ale, že byste se tomu musel věnovat intenzivně osm hodin každý den po celý rok. To až ve finále, když máte zabezpečený rozpočet a řešíte zbývající záležitosti jako různé uzavírky, policii, úřady a hlavně stavbu trati, kterou je třeba průběžně čistit. Poslední týden už je to dřina od rána do večera, prakticky se nezastavíte."

Takže jste toho asi moc nenatrénoval.

"Potom, co jsem v pondělí odpoledne přijel ze Světového poháru v Římě, jsem se svezl akorát v úterý. A pak až v pátek den před závodem. Bylo to znát, křeče mě v mistráku braly hned od druhého kola."

I proto asi hodnotíte konečné dvanácté místo jako velmi dobré.

"Už před závodem jsem říkal, že je pro mě daleko důležitější organizační hledisko. Můj výsledek nebyl až tolik stěžejní. Pravdou je, že jsem vzhledem k průběhu mohl pomýšlet i na devátou pozici, nakonec jsem skončil dvanáctý. Myslím si, že jsem nezklamal. Lidi ani sebe."

Na všech frontách jste vynaložil velké úsilí. Co je pro vás největší odměnou za nemalou dřinu, kterou jste musel podstoupit?

"Pozitivní ohlasy. Chodily mi mejly, esemesky, facebookové zprávy. I od lidí, které vůbec neznám. Třeba z opačného konce republiky. Všem se to líbilo. Výraznou roli v tom sehrála volba trati, kterou bych se nebál označit za vůbec nejpovedenější v loštické historii. I z diváckého pohledu, fanoušci to měli krásně naservírované na menším prostoru. Byla hodně jezdivá a pro každého zajímavá. Současný trend je nastaven tak, aby se i cyklokros přibližoval fotbalu a byl pro diváky maximálně koukatelný. Nejlépe ze všech míst. Jsem rád, že se nám to podařilo skloubit a všichni si přišli na své."

Cyklokrosu jste propadl odmalička. Jak moc důležitou roli v tom sehrál váš otec, sám výborný cyklista? Nepokukoval jste po jiném sportovním odvětví?

"Bezpochyby to byla role klíčová. Taťka na mě měl obrovský vliv. Když jsem byl malý, mohl jsem se díky jeho postavení a známostem pohybovat mezi takovými hvězdami, jakými tehdy byli Kvasnička nebo Šimůnek. Už tenkrát jsem byl vtažený do hry, o to víc mě to později bavilo. Prostě to šlo se mnou. I teď jsem moc rád, že můžu být mezi nejlepšími. Spíte na hotelu a vedle vás jsou ubytovány největší světové celebrity. Už jsem s cyklokrosem něco prožil a většinou se jednalo o nezapomenutelné zážitky."

Třeba i potom, co se sotva doplahočíte do cíle a celý od bahna umíráte vyčerpáním, protože jste na pokraji sil?

"Cyklokros není pro každého. Poměrně nedávno jsme během náročného tripu absolvovali pět závodů na velmi těžkých blátivých terénech. Málokdo si uvědomuje, že vás kromě jiného čeká i spousta jiných povinností. Několikrát denně musíte čistit a připravovat kolo a prát dresy a další oblečení. Na hotel se dostanete ve dvě nebo ve tři hodiny v noci. Takovou řeholi si třeba fotbalisti vůbec nedokáží představit. Nazují si kopačky a tím to pro ně hasne. Nic jiného nepotřebují. U nás hraje obzvlášť důležitou roli psychika. Když jezdíte kolem padesátého místa a musíte pořád dokola zvládat všechno potřebné, včetně dlouhých i pětisetkilometrových přejezdů, opravdu to není jednoduché. Spousta kluků kvůli tomu i končí. Už zmiňovaný fotbal je především hra. Cyklokros převážně velká dřina. A to ve všech směrech. Tréninková, závodní i pokud jde o přípravu a nejrůznější chystání. Každý ji podstoupit nedokáže."

Loštická ikona zvládla prestižní závod, jehož rozpočet se vyhoupl na 400 tisíc korun, po všech stránkách.