Takový ústup ze slávy se rozhodně nečekal. Co za ním stálo?
„Je to důsledek více faktorů. Náš postup do první ligy byl plánovaný, přesně tímto směrem jsme chtěli jít. A výsledek se dostavil, družstvo dosáhlo svého vrcholu. S přispěním několika zádrhelů jsme ji bohužel neudrželi a začalo se to lámat. Výkonnost negradovala, ale naopak stagnovala.“

Zmínil jste zádrhely, které vedly ke ztrátě první ligy. Můžete být konkrétnější?
„Připomenout musím lumpárnu od basketbalového svazu. Dostatečně nepotrestal neoprávněné starty jedné kvalitní hráčky, na úkor nás i ostatních výrazně pomohla Jablonci. Údajně kvůli tomu, že jsme včas nepodali oficiální podnět, což je nesmysl. Na druhou stranu jsme si to měli uhrát sami. Věřil jsem, že by osm výher mohlo stačit, ale nestačilo.“

Jak zásadní komplikací byla skutečnost, že letní přípravu před zahájením nového ročníku nevedl nikdo z trenérů, ale kapitánka Krestová?
„Pracovní, zdravotní a rodinné záležitosti mi toho přes léto moc nedovolily, proto došlo k této variantě. Soňa udělala maximum, holky se to snažily brát se vší vážností. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby nad sebou měly chlapský dohled a přísnější ruku. Před sezónou doplnil náš miniaturní realizační tým druhý kouč Albín Polyák, jenž převzal řízení utkání, hlavně těch venkovních. Změn bylo hodně, stejně jako zranění, co nás neustále oslabovala. Když to řeknu slušně, všechno se podělalo.“

Šumperku v největší míře haprovala útočná fáze. Dávali jste strašně málo bodů.
„Souviselo to hlavně s tím, že jsme nikdy nebyli kompletní. Hned v prvním utkání si pochroumala koleno Renča Kohoutová a sezóna pro ni skončila dřív, než stačila pořádně začít. Soňa Krestová otěhotněla, díky čemuž jsme přišli o kapitánku, tahounku a příkladnou bojovnici. Bylo to pro nás citelné oslabení. To samé platilo o nemocné Míše Dlouhé, naší důležité střelkyni, která od ledna ani jednou nenastoupila. Saša Podhorná odehrála nejeden zápas pod antibiotiky, Marťa Zelená se kvůli operaci zapojila až v září. Do toho maturity, další absence a malý počet společných tréninků. Holky se sice snažily, ale když se to všechno sečetlo dohromady, tak výkony, výsledky i herní projev odpovídaly neutěšené situaci. Sezónu jsem dohrávali se sedmi hráčkami.“

Neuvažovali jste o posílení družstva o basketbalistky odjinud?
„Víte, ono je to těžké. Vidím to jako úděl menších sportů v Šumperku. Nikdo vám nepomůže, nikdo vám nic nedá. Protože jsou naše ekonomické možnosti krajně omezené a utrápeně musíme obracet každou korunu, nemůžeme si žádné extra nákupy dovolit. Na rozdíl od konkurence. Chtěli jsme být do čtvrtého místa, postupem času jsme ale naše plány a cíle přehodnotili. S takhle úzkým kádrem se o vyšší mety usilovat nedá. Zachránili jsme se v hodině dvanácté až v posledním kole nadstavby. Holky závěrečný zápas s Havířovem poctivě odmakaly a daly do něj všechno.“

Jak moc černý a komplikovaný scénář by případný sestup představoval?
„V lize jsme se sice udrželi, ale vůbec není jisté, zda se do ní přihlásíme. Zatím to vypadá čtyřicet na šedesát, že se v Šumperku nebude hrát žádná dospělácká soutěž žen, v lepším případě oblastní přebor.“

To nezní zrovna optimisticky…
„Nezní, ale je to realita. Příslib máme od šesti hráček, což je strašně málo. Nabízí se možnost spojení s týmem kadetek, který vede trenér Sitař. Že by se trénovalo a možná i hrálo společně. Je si ale potřeba uvědomit, že se jedná o velmi mladá děvčata kolem sedmnácti let. Ještě nepadlo žádné poslední slovo, nic není definitivní, ale moc nadějně to nevypadá. Chybí nám návaznost, není kým doplňovat. Dát dohromady konkurenceschopné družstvo bude strašně složité.“

Jak současný stav trávíte? Ještě před rokem první liga, natřískaná hala a všeobecná euforie, a teď hrozí konec!
„Obrovsky mě to mrzí. Za ty roky se vytvořil skvělý kolektiv a výborná parta, která táhla za jeden provaz. Ať mi někdo ukáže někoho, komu se povedlo něco podobného výhradně s vlastními odchovankyněmi. V žádném případě to ale neznamená, že by basket v Šumperku končil. Chlapi jsou na tom o dost líp, máme nadějné kadetky a dvanáct holek v minibasketu. Co jsem mohl vidět, tak jsou opravdu šikovné.“


Foto: Petr Fišer

Oldřich Sládek (vpravo) se svým trenérským kolegou Albínem Polyákem. V nepovedeném soutěžním období si moc radosti neužili.