Hekele názorně předvedl, že věk nemusí být ve sportu důležitý. Do nejprestižnějšího cyklokrosového klání celé sezóny se zapojí na prahu třiačtyřiceti let. Největší vavříny paradoxně získává až v době, kdy většina vrstevníků už dávno ukončila kariéru. „Hodně lidí mi nevěřilo, hodně lidí mě podceňovalo. Byl jsem na tom přesně opačně. Věděl jsem o svých kvalitách. Věděl jsem, čeho jsem schopný. Věřil jsem si. Tempové tratě mi vyhovují a já svého potenciálu maximálně využil. Naplno jsem ho prodal v den D a rád bych ho prodával dál. Zaútočil jsem přesně ve chvíli, kdy jsem to plánoval. Přemýšlel jsem deset tahů dopředu jako šachista. I když si to zatím moc neuvědomuju, vážím si toho, čeho jsem dokázal,“ vrátil se ještě jednou k senzačnímu triumfu.

Loštický srdcař a velký bojovník si cestu na vrchol musel tvrdě vydřít. Většinu přípravy absolvuje ve večerních hodinách po splnění všech pracovních povinností v civilním zaměstnání. „Mám v tom docela dobrý systém. Taky je to hodně o hlavě. Tréninky nejde zaměřovat tak, aby mi cyklistiku znechucovaly. Naopak mě musí bavit. Za posledních sedm let jsem na tom postavil celou filozofii. Přestože jsem o tom vždycky snil, na profesionální podmínky jsem bohužel nikdy nedosáhl. I tak jsem se snažil všechno dělat s maximálním úsilím. A konečně se vyrojil nejlepší výsledek, který se vyrojit mohl.“

Během dlouhé kariéry se cyklistického nášupu několikrát přejedl tak, že mu přestal šmakovat. „Dvakrát jsem skončil, protože mě to přestalo bavit. Tréninky bývají náročné a podstupovat je každý den není nic jednoduchého. Cyklokrosař se v závodech musí adaptovat na zimu, bahno a další složitosti a nepříjemnosti.“

Ve Švýcarsku se pokusí navázat na výtečný debut. Před třemi roky si v Lucembursku jako devětatřicetiletý veterán vyjezdil mezi světovou elitou slušné 22. místo. „Tehdy jsem si myslel, že to bude dost těžké překonávat. I vzhledem k tomu, jakou výkonnost a rozdílné možnosti mají třeba Belgičané. S formou, která se mě momentálně drží, jsem schopen zajet další skvělý výsledek. Chtěl bych přispět k tomu, aby se český cyklokros vrátil tam, kde byl před dvaceti lety. Aby bylo na čem stavět a mladší kluci viděli, že to jde a že se vynakládané úsilí jednou vyplatí,“ tvrdil odhodlaně dříč k pohledání.
 

Foto: archiv

Mávání na rozloučenou? Ale kdeže…